Pohodlí z krabičky má háček: Do hotových jídel se dostává více cukru než do domácích

Večer po práci se většině z nás nechce stát u plotny, takže hotové jídlo k ohřátí působí jako chytrá volba. Vaření doma bere čas i energii, jenže pohodlí z mikrovlnky se nakonec propíše do toho, co jíme, i do toho, kolik za jídlo každý měsíc platíme.

Po dlouhém dni v práci nebo s dětmi sáhneme po krabičce s lasagnemi a za pár minut je večeře na stole. Nikdo nemusí škrábat brambory, krájet cibuli ani drhnout pánev, což v únavě zní opravdu lákavě. K oblibě hotových jídel přispívá nedostatek času, nepravidelné časy jídla, nechuť k vaření, více žen v zaměstnání i stále více domácností jednotlivců. Vaření doma je zkrátka práce navíc a přiznat si to je fér. Jenže pohodlí z krabičky se podepisuje na tom, co nakonec sníme, a vyplatí se o tom vědět více.

V hotových jídlech je více cukru

Britové sahají po hotových jídlech opravdu často, jí je 88 % dospělých a dvě pětiny dokonce každý týden. Ve Skotsku proto vzali 54 takových jídel z obchodu a porovnali je s jejich domácími verzemi, od lasagní přes kuřecí kari až po rajskou polévku. Sledovali, co jídla obsahují a kolik stojí.

Průkazný rozdíl ve složení se objevil jen u takzvaných volných cukrů, kterých měla jídla z krabičky prokazatelně více než totéž jídlo uvařené doma. U soli, tuků, vlákniny ani kalorií se průkazný rozdíl neukázal, takže hotová jídla nelze jednoduše odsoudit jako přesolená nebo tučná. Jídla s masem přitom měla více bílkovin i kalorií než bezmasá, ať už pocházela z obchodu, nebo z domácí kuchyně.

Domácí jídlo často vyjde levněji

Cena zajímá snad každou domácnost a tady je rozdíl dobře vidět. Sto gramů hotového jídla obvykle vyšlo téměř na dvojnásobek ceny stejného jídla uvařeného doma. U lasagní stála domácí verze zhruba třetinu ceny té z obchodu, u chilli con carne méně než polovinu. Neplatilo to ovšem u všech jídel, třeba kuřecí kari vyšlo z obchodu levněji než domácí. Do výpočtu se navíc nezapočítala energie na vaření a ohřívání ani čas strávený v kuchyni. Jiný průzkum, který sledoval deset nejčastěji kupovaných hotových jídel, dokonce zjistil, že nevyšla dráž než suroviny na jejich domácí verzi.

Vaření doma mění obsah našeho talíře

V Americe na to šli jinak a místo krabiček z obchodu se dívali do domácích kuchyní. Téměř devět a půl tisíce dospělých prozradilo, kolikrát týdně se u nich doma vaří večeře a jak dlouho jim to i s úklidem trvá. Každý také podrobně popsal, co během dne snědl. Odpovědi jsou sice už nějaký ten rok staré, z jídelníčků ale šlo spočítat, kolik z nich tvořily ultrazpracované potraviny. Patří mezi ně párky, hranolky, chipsy, snídaňové cereálie, slazené nápoje, balené polévky nebo mražená hotová jídla, tedy výrobky často s dlouhým seznamem přísad, které stačí otevřít nebo ohřát.

Tam, kde se večeře vařila každý den, tvořily ultrazpracované potraviny menší část jídelníčku než v domácnostech, kde se k plotně stoupalo nanejvýš dvakrát týdně. Denně šlo zhruba o 138 kilokalorií méně. Na jejich talířích bylo méně sušenek, koláčů, pizzy, hranolků, kupovaných omáček a limonád a naopak více zeleniny, luštěnin, brambor, ovoce, ryb a obilovin. Výsledek ukazuje souvislost, která sama nedokazuje, že rozdíl dělá jen vaření, přesto je dobře patrná.

Každá minuta u sporáku se počítá

Čím častěji se večeře vařila, tím menší díl jídelníčku připadal na vysoce zpracované potraviny. Rozdíl rostl postupně, takže i tři nebo čtyři večery týdně u hrnce dopadly lépe než nanejvýš dva. Svou roli hrál také čas, protože v domácnostech, kde příprava večeře i s úklidem zabrala přes hodinu a půl, se jedlo méně slaných pochutin, pizzy a sýra a více luštěnin, zeleniny a obilovin než tam, kde vše trvalo nanejvýš tři čtvrtě hodiny.

Času na vaření přitom za posledních padesát let ubývá, i když průměrná americká domácnost pořád vaří večeři pět dní v týdnu. Svůj podíl na tom mají mikrovlnky, myčky, ženy pracující mimo domov i stále bohatší nabídka hotových výrobků v obchodech. I pár večerů navíc strávených u hrnce se ale v jídelníčku postupně projevilo.

Nemusí to být každý den

I v domácnostech, kde se vařilo denně, tvořily průmyslově zpracované potraviny pořád přes polovinu energie z jídla. Dokonalost tedy nikdo nečeká a krabička v mrazničce na krizový večer k životu prostě patří. Ale osobně to řeším tak, že ta krabička je připravená z domova; když se nestíhá, mám tam i zavařená jídla a jak se to sem tam hodí.

Každý večer, kdy místo ohřívání vznikne domácí polévka nebo nějaká minutka, je ale na talíři znát. Méně cukru, více zeleniny a často i nižší účet za nákup jsou dost dobré důvody, proč si občas najít čas u plotny.

Zdroje: Autorský text, studie: Wolfson, J. A., Martinez-Steele, E., Tucker, A. C. & Leung, C. W. (2024). Greater frequency of cooking dinner at home and more time spent cooking are inversely associated with ultra-processed food consumption among US adults. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics, 124(12), PMID: 38462128; studie: Aceves-Martins, M., Denton, P. & de Roos, B. (2023). Ready meals, especially those that are animal-based and cooked in an oven, have lower nutritional quality and higher greenhouse gas emissions and are more expensive than equivalent home-cooked meals. Public Health Nutrition, 26(3), PMID: 36647605.