Plán byl dobrý, jen jsem nepočítala s drobnými detaily, které se ozvaly po svém.
Zdroj: Freepik
Plná lednice a dobře naplánovaný nákup před svátky slibovaly klidné Vánoce bez davů v obchodech. Jenže po více než týdnu se místo vůně perníčků a jehličí v bytě rozlézal zápach prošlých syrečků a z vychutnávání jídla se stala povinnost řídit se datem spotřeby. Kouzlo adventu bylo takové, jak jsem si ho rozhodně nepředstavovala.
Před dvěma týdny jsem vyrazila na pořádný předvánoční nákup. Já, introvert, už nedávám následující týdny zmatkářů v obchodech, kteří musí za každou cenu najít dárek pro svou rodinu. A tak z toho nákupního dopoledne byla plná lednice chlazeného zboží, stůl plný čerstvých surovin.
Po týdnu ale přišla panika, protože to doma nikdo nežere! Ta krásně naplánovaná zelenina, ovoce, mléčné výrobky i šunky se na mě dívaly s výčitkou a já věděla, že času ubývá rychleji, než jsem čekala. Dieta nikomu během adventu nevoní, když je na balkoně 16 druhů cukroví.
Maso jsem šoupla do mrazáku, to bylo v pohodě. Ale syrečky, tvarohy, jogurty? Ty nejde zmrazit, ty chtějí pozornost hned. A datum spotřeby týden před Vánocemi jsem si ještě říkala, že je akorát. Pak už přece budu chtít jen bramborový salát, řízky a cukroví, ne nějaké tvarohy.
Kdo mě zná, ví, že se snažím zhubnout, proto ten nákup vypadal tak zdravě a vydatně. Ale nebojte také tam byly suroviny na pečení cukroví. Spousta zeleniny, ovoce, lehké jogurty, syrečky, tvarohy. Rozumně, odpovědně. V obchodě jsem se ptala manžela: „Budeš jíst taky syrečky?“ „Jasně,“ zněla odpověď. Jenže to jasně nakonec tak jasné nebylo a já jsem ty syrečky jedla sama. Miláček měl totiž moc práce s vosími hnízdy.
Nejvíc mi daly zabrat syrečky, které nejen volaly o pozornost, ony opravdu už chodily smrady! Já je mám popravdě ráda ještě neuzrálé, jakmile už tečou, tak je spíš jím na sílu. I přes dvě různé krabičky, ve kterých byly zavřené, se ten smrad prodíral ven a kazil atmosféru. Přitom jsem chtěla cítit vůni perníčků, vanilkových rohlíčků a jehličí z adventního věnce. U nás doma ale vládly syrečky, protože se nestíhaly jíst.
Jedla jsem je fakt na sílu, pomalu až za trest. Snídaně se syrečky, svačina se syrečky, někdy i večeře. Doufám, že budu díky tomu rambo! Pořád dokola, protože datum spotřeby se blížilo a já nechci plýtvat. Přestala jsem jíst podle chuti nebo podle nějakého rozumného jídelníčku. Začala jsem jíst podle expirace potravin v lednici. Z potěšení se stalo nutné zlo, ze zdravého stravování stresující povinnost, co mi kazila náladu.
U poslední dávky jsem to vzdala. Bála jsem se, že ty syrečky rozežerou i tu pixlu, ve které byly schované. Případně moje břicho. To už nebyla líbivá vůně lehkého mléčného výrobku. To spíš byly promočené fusky statného horala po týdnu chůze v horách. Ač nesnáším plýtvání, ty poslední, prošlé víc než týden, už musely fuč. A hned se doma lépe dýchalo. Konečně se do bytu vrátila ta správná vánoční atmosféra.
Touha vyhnout se předvánočním davům v obchodech je pochopitelná, ale velký nákup najednou má svá úskalí. Když se v obchodě ptáte, jestli někdo něco bude jíst a dostanete odpověď jasně, neberte to jako závazek. Je to spíš vzdušný záměr, který může kdykoli zmizet. Hlavně po první várce cukroví.
Datum spotřeby je nepřítel, zvlášť když nakupujete dva týdny před Vánocemi a chcete se vyhnout davům. Mléčné výrobky s menší trvanlivostí nejsou dobrý společník pro velký nákup dopředu. A zelenina, kterou máte v plánu sníst je najednou moc hluboko v lednici, snáž se přece dostanete k cukroví.
Doba syrečková je úspěšně za námi, dřív jak v lednu je doma radši nechci. Jen cukroví, vánočku a chuť si užít svátky bez pocitu, že musím něco dojíst, protože by to byla škoda. Jídlo má být radost.
Takže pokud plánujete velký předvánoční nákup, pamatujte si na mé syrečky. A klidně nakupte o něco méně. Vánoce si užijete stejně, možná ještě víc. Protože ten pocit, když máte v lednici přesně to, na co máte chuť, a ne to, co musíte sníst do zítřka, je k nezaplacení.
PS: Příští vánoční nákup bude radši online a těsně před Vánoci.
