Domluvené obchodní jednání probíhalo za dveřmi z oceli. Strach rychle vystřídal ruměnec ve tváři

Příjemný telefonát vyústil v pozvání na obchodní schůzku, prostě den jako malovaný. Jako obchodnice jsem se už dostala na spoustu zajímavých míst, ale tahle schůzka se rázem stala vítězem v kategorii nečekaných zážitků. Ještě teď se trochu červenám, když si vybavím, co se skrývalo za těmi velkými ocelovými dveřmi.

Jako obchodnice jsem byla zvyklá jezdit po celé republice. Většinu času jsem trávila na cestách mezi provozy, kancelářemi, statky, sklady nebo výrobními halami. Někdy to byla rutina, jindy milé překvapení.

Některá místa byla hezká, jiná technicky zajímavá. A pak se občas objevilo něco, co mě vytrhlo z běžného rytmu. Tahle konkrétní schůzka si vzala od každé kategorie něco, přidala vlastní špetku extravagance a servírovala to s úsměvem. Překonala všechno, co jsem do té doby zažila. Nejen tím, kde se odehrávala, ale hlavně tím, jak se odehrávala.

Klidná ulice, která měla tajemství

Ráno vypadalo nevinně. Káva, diář, pár e-mailů. Pak cesta do Prahy, kde mě čekalo jednání s provozovatelem objektu, který chtěl revizi smluv na dodávky elektřiny a zemního plynu. Dorazila jsem s časovou rezervou, takže jsem si prošla okolí. Ulice byla tichá, lemovaná stromy, na jejím konci malý park. Idylka. Jenže adresa, kterou jsem měla, neodpovídala žádné běžné provozovně. Žádný štít, žádné logo. Jen masivní ocelové dveře, černé s červenými detaily a diskrétní zvonek. V tu chvíli jsem si říkala, buď jsem tu špatně, nebo to bude zajímavé.

Otevřel mi energický muž, který působil jako někdo, koho chcete potkat na začátku dne. Usměvavý, přirozený, žádné formality. Pozval mě dál a během pár vteřin mi bylo jasné, že tohle nebude klasická kancelář. Interiér mi spíš připomínal červenou místnost Christiana Greye z Padesáti odstínů šedi. Černá, červená, koženka, zrcadla, dekorace, které bych čekala ve filmovém studiu nebo v soukromém klubu, ale rozhodně ne na místě, kde se má řešit spotřeba elektřiny.

Audit mezi zrcadly

Po úvodním šoku jsem se přepnula do pracovního režimu. Klub měl vysokou spotřebu energií, hlavně kvůli osvětlení, klimatizaci a topení. Majitel chtěl projít stávající smlouvy a zjistit, jestli se dá něco vylepšit. Dodal mi kompletní podklady pro vytvoření auditu: přehledy spotřeby, technické parametry, provozní informace. Všechno krásně připravené, přehledné, jako by to dělal energetik.

Seděli jsme u malého stolku, popíjeli kávu a povídali si. Nejen o číslech. Mluvili jsme o tom, jak klub funguje, co je pro něj důležité, jaké má plány. Bylo to neformální, ale věcné. Příjemné posezení, ze kterého nakonec vznikla krásná spolupráce. Navrhla jsem úpravy tarifů, doporučila vhodnou změnu dodavatele a připravila návrh smlouvy, která seděla na míru.

Zážitek, který se nevyrovná žádné zasedačce

Schůzek jsem zažila za svou kariéru nespočet, ale tahle byla jiná. Ne tím, co se řešilo, ale tím, kde a jak to probíhalo. Jako žena, která se pohybuje v obchodním světě, jsem se ocitla na místě, kam bych se jinak nikdy nedostala. A právě to dělá tuhle zkušenost výjimečnou.

Od té doby jsem navštívila spoustu dalších firem. Některé byly větší, jiné složitější. Ale žádná schůzka se nevyrovnala téhle. Atmosféra, prostředí, rozhovor. Všechno mělo jinou energii. A i když jsem tam byla pracovně, dodnes si vybavím každý detail, včetně toho ruměnce ve tváři, když se za mnou tiše zavřely ocelové dveře.