Tetino okénko: Poslední dva týdny jako očista těla i mysli

Když oddechová pauza přidá pět kilo, mohl by člověk zahodit ručník do ringu. Nebo zkusit jaro otočit ve svůj prospěch. Pryč s velkým přívalem cukru, televize u usínání dostala padáka a kniha nahradila výmluvy. Aneb tetino okénko o změnách, které se neplánují, ale prostě začnou.

Loni v létě to hezky odsýpalo. Patnáct kilo dolů, kalorický deficit pod kontrolou, pohyb každý den. Pak přišel podzim, energie klesla, tělo řeklo dost a pauza, která měla trvat týden, se protáhla na měsíce. Pět kilo se tiše vrátilo. Mohlo jich být víc, naštěstí se tak nestalo. Ale teď je jaro, světlo trvá déle a s ním přišlo i rozhodnutí pustit se do druhé etapy.

Patnáct kilo dolů, pět se vrátilo jako bumerang

Pauza není selhání, i když to tak ze začátku vypadá. Tělo si po intenzivním úsilí říká o oddych a ignorovat ten signál by bylo chybou. Vyšťavení na podzim přišlo po měsících sledování kalorií a každodenního pohybu. Začalo to opary, pak přišly chřipky a já tušila, že musím dát tělu na chvilku klid. Výsledek byl skvělý, tempo ale neudržitelné. Teď je přístup jiný. Žádný sprint, spíš vytrvalostní běh na dlouhou trať.

Stévie vyhrála nad starými návyky

Dva týdny bez klasického cukru i umělých sladidel, místo nich stévie. Až na nějakou tu buchtu teda, tu si sem tam dám, vše najednou utnout by bylo neudržitelné. Zní to jako jedna malá věc, ale pro hlavu, která na sladkou kávu spoléhala roky, je to změna k zaznamenání. Kafe zůstalo, jen trochu jinak slazené. Ta chvilka ticha nad šálkem, kdy okolní svět na moment ztichne, zůstala úplně stejná. A to je vlastně to nejdůležitější.

Rotoped a Extrémní proměny jako parťáci

Extrémní proměny sklízejí kritiku, to je pravda. Metody tam ukazované odborníci rozporují a mnohé by v praxi nedoporučili. Hlavně letošní hejty se točí kolem nového výživového poradce. Uvidíme, jestli to ustojí a bude tam i za rok ten samý. Přesto má tahle extrémní reality show jeden nenahraditelný efekt.

Jeden díl na rotopedu, motivace stoupá, pot se prodere oblečením a vy sesedáte s úsměvem a bolavým zadkem. Bohužel ani ručník na sedle není výhra, ale zkusila jsem to. Někdy nepotřebujete dokonalý fitness plán. Stačí něco, co vás dostane z gauče.

Čtení knih, které poctivě čekaly na objevení

Knihy v poličce čekaly trpělivě. Teď na ně konečně přišla řada. Půl hodiny až hodinka denně a v hlavě je najednou lehčeji, těžko říct proč. Možná proto, že čtení nevyžaduje nic jiného než být soustředěná na ten příběh, který držíte v ruce. Žádné notifikace ani nekončící scrollování. Jen příběh a ticho kolem.

Silo mě vtáhlo až na dno bunkru

Třetí díl sci-fi série, podle níž vznikl seriál Silo na Apple TV+, je teď v plném proudu. Svět, kde civilizace záměrně zmizí a přeživší se ocitnou v obřích podzemních silech plných dramatu a napětí, vás chytne a nepustí. Pokračování seriálu se blíží, takže kdo sérii nezná, má ještě čas dohnat náskok před dalšími díly.

Za sebe musím říct, a to mám za sebou dvě knihy ze tří a třetí jsem rozečetla včera, že i když jste to četli, tak seriál je jiný. Kniha má drive, odsejpá, nestojí na mrtvém bodě, seriál to klasicky natahuje někdy až moc a jsou tam jiné situace i postavy. Nicméně obě verze mají něco do sebe a líbí se mi.

Sheldon musel odejít

Deset let usínala s Teorií velkého třesku. Sheldonův hlas byl můj „hajánek“. Pak přišel manžílek s nekompromisním nápadem, aby televize zhasla a nerušila spánkový režim. Musím uznat, že první dvě noci byly téměř bezesné. Teď, týden poté? Spím jako dřevo. Spánek přišel i bez Sheldona. Někdy nás od lepšího návyku dělí jen pár nepříjemných nocí.

Malé kroky, žádný stres, žádná přísná pravidla. Jen snaha být každý den o kousek blíž k sobě. Tohle tetino okénko bude vycházet pravidelně, protože cesta ke zdravějšímu já se píše postupně, ne naráz.

Můj milý deníčku...

Možná si nad článkem říkáte, proč to sem vůbec dávám. Řekla jsem si, že bych sem tam mohla dát něco osobního. Jsem člověk z masa a kostí jako vy. Každý den řeším peripetie v práci, jdu si odpočinout tím, že vám napíšu to, co mě zaujalo nebo co jsem měla potřebu ze sebe dostat. A třeba to někomu z vás sedne i proto, že jste na stejné či podobné cestě jako já. Držím vám palečky a jdu zase něco dělat pro sebe i své zdraví. Mějte se krásně, vaše teta!