Pod svícnem je největší tma, a proto často přicházíme o krásné zajímavosti v našem okolí.
Zdroj: Pixabay
Praha patří mezi nejnavštěvovanější evropská města, přesto většina lidí zná jen pár klasických lokací. Mezi šedými fasádami domů se skrývají architektonické skvosty, za běžnými uličkami najdete tiché zahrady a čtvrti s atmosférou dávno zmizelé doby.
Praha má dvě tváře. Tu první znají všichni. Hlučná, plná turistů, vypadá jako na pohlednicích. Ta druhá? Skrytá, i když často stojí kousek od nejrušnějších ulic. Někdy opravdu postačí odbočit o pár kroků jinam nebo prostě vědět, kam se podívat. Město překvapí i lidi, co v něm prožili celý život.
David Černý vytvořil obří kovovou hlavu z 42 samostatných vrstev. Otáčejí se, mění tvary, skládají a rozkládají spisovatelovu tvář. Mechanismus uvnitř patří mezi technicky nejsložitější v zemi. Socha tu funguje od roku 2014 a denně kolem ní projdou stovky lidí. Fotografují si ji, ale spousta Pražanů pořád neví, kde to vlastně je.
Socha stojí přímo u vchodu do obchodního centra Quadrio u metra Národní třída. Každá vrstva se pohybuje nezávisle na ostatních a výsledný efekt připomíná tekutý kov.
Adolf Loos postavil tuhle vilu v roce 1930 a jeho teorie Raumplanu tady dostala nejdokonalejší podobu. Prostory se na sebe napojují v různých výškách, žádný detail není náhodný. Interiér vypadá čistě, elegantně, funkčně. Prohlídky musíte rezervovat dopředu, což vlastně hraje do karet návštěvníkům. Díky tomu uvnitř nejsou davy a máte čas si všechno v klidu prohlédnout.
Vila představuje vrchol funkcionalismu nejen v českém kontextu, ale v celé Evropě. Loosova práce s prostorem a materiály předběhla dobu a dodnes působí moderně.
Gotický klášter na Novém Městě přišel během války o věže. Architekt František Černý navrhl v roce 1967 moderní náhradu. Čisté linie, odvážná kombinace. Gotika a moderna v jednom objektu. Hodně lidí si toho ani nevšimne, projdou kolem a nevidí, že věže vypadají úplně jinak než zbytek stavby. Betonové věže působí lehce, skoro křehce, přestože mají solidní konstrukci. Ve večerních hodinách, když je klášter nasvícený, vypadá kombinace gotických zdí a moderních věží téměř neskutečně.
Terasy, výhledy na Nusle a Vyšehrad. Karlova ulice je odtud pár minut, ale atmosféra, jako by patřila úplně jinam. Zahrada se vine po svahu v terasovitém uspořádání. V létě sem chodí místní na procházky a odpočinek. Turisté sem moc nedorazí, i když místo leží docela blízko centra. Název Ztracenka není náhodný, zahrada opravdu působí jako ztracený kout uprostřed města. Historická vinohrad na horní části připomíná minulost místa a celkový ráz zahrady dává prostoru specifickou atmosféru klidu.
Nejstarší zahrada v Praze. Pávi se tu procházejí mezi návštěvníky, staré stromy tvoří stinná zákoutí. Působí to skoro jako venkov, ne jako střed velkoměsta. Zahrady mají malou rozlohu, takže se tu nikdy netvoří davy.
Malá Strana je pár kroků, ale atmosféra úplně jiná. Vstup do zahrad najdete snadno, ale mnoho lidí o nich neví nebo je prostě míjí. Pávi tu žijí desítky let a stali se symbolem místa. Zahrady fungují od 17. století a některé stromy pamatují staletí.
Barevné domečky, úzké uličky, ticho. Hradčany plné turistů máte pár desítek metrů za zády, tady nic. Čtvrť ze 17. století si zachovala původní podobu, bydlí tu normální lidé. Vypadá to jako z pohádky nebo jako filmová kulisa. Sejdete z hlavní trasy a ocitáte se v jiné době. Domky mají jen pár metrů na výšku, uličky jsou místy velmi úzké. Žádné obchody se suvenýry, žádné restaurace pro turisty, jen obyčejný život v historických zdech.
Sever Prahy, panorama směrem na západ. Patří k nejlepším bodům na sledování západu slunce. Žádné lanovky, vstupné a nikdy tu nejsou davy. Výhled na celé město stojí za cestu. Turisté sem skoro nedorazí, znají to hlavně místní. Vyhlídka leží na konci rezidenční čtvrti, cesta sem vede klidnými ulicemi s vilami. Panorama zahrnuje Pražský hrad, Petřín i část centra. Večer, když slunce klesá za horizont a obloha mění barvy, patří tohle místo k nejhezčím ve městě.
I po letech v tomto městě můžete najít nová místa. Opusťte hlavní turistické trasy, zkuste jiné cesty, všímejte si detailů. Každá zahrada, každá čtvrť, každá stavba přidává další vrstvu k obrazu města. Někdy to chce jen trochu odvahy zabočit jinam než všichni ostatní.
Zdroje: Kluci z Prahy, Pražské výhledy
