Naše auto se porouchalo za pět dvanáct. Mechanik nevěděl, jestli brečet nebo se smát

Když se na palubce rozsvítí varovné světlo, většinou to znamená drahé starosti. Jenže naše autíčko si počkalo na hlášení elektrické závady přesně do správného okamžiku. Pět dní před koncem záruky nám zachránilo tisíce korun. Takový dokonalý odhad času bych nečekala ani od člověka, natož od stroje.

Každý majitel auta zná ten pocit strachu, když se na palubní desce či displeji infotainmentu rozsvítí nějaké světélko nebo se objeví hlášení, kterému nerozumíte. První myšlenka bývá jasná: „To se mi teď fakt nehodí!" Ta druhá pak: „Kolik mě to bude stát?”

Když se štěstí a smůla potkají

Minulý týden se mi stalo něco, co mě přesvědčilo, že naše auto má vlastní rozum a možná i city. Začalo hlásit závadu elektriky. Nic dramatického, žádný kouř ani podivné zvuky, jen to neosobní digitální upozornění na displeji.

„No super,” pomyslela jsem si. „Právě teď.” Doma jsem začala prohrabávat papíry v šanonu a hledala info k záruce. A pak přišel ten okamžik, kdy si člověk není jistý, jestli se má smát nebo brečet.

Za pět dní nám končí záruka.

Z nadávání k chválení za pět sekund

Okamžitě jsem změnila postoj. Z nadávek na „Ach, ty jsi ale chytré autíčko!” Najednou to nebylo zlomyslné načasování osudu, ale důkaz toho, že naše auto skutečně ví, co dělá.

Představte si to celé. Roky jezdí bez problémů, pak si jednoho dne řekne: „Hele, za týden končím záruku, možná bych měl dát vědět, že tu mám nějakou malou technickou závadu." Jako by vědělo, že po vypršení záruky by nás ta oprava stála tisíce.

V servisu nebyla radost

V autorizovaném servisu z toho nadšení asi moc nebyli. Představuji si, jak mechanik kouká na kalendář a vzdychá: „To je zase kšeft!” Ale co nadělají. Slovo je slovo, záruka je záruka.

Slíbili nápravu a to také dodrželi. Dnes jsem si našeho mazlíka vyzvedla opraveného, bez vady na kráse a hlavně zadarmo.

Dospělák s dokonalým načasováním

Sice už je to teď oficiálně dospělák, den po záruce a automobilka už nad ním nedrží ochrannou ruku, ale pořád je to náš mazlík. A dokázal nám ušetřit slušné peníze tím, že se rozhodl onemocnět ve správný čas.

Někde v automobilce si možná někdo škube vlasy nad tím, že dělník, který před lety načasoval tu závadu (pokud to vůbec jde), měl tehdy moc naspěch a spletl si datum. Asi mu končila šichta a nebyl čas na kontrolu.

Ale já jsem za toho neznámého človíčka ráda. Díky jeho práci jsem získala důkaz, že i ve světě elektroniky a přesné techniky existuje něco jako věrnost a loajalita. Kdo ví, třeba je naše auto transformer.

Nikdy nenadávejte svému vozu

Naše auto nám dokázalo, že i stroje mohou mít svůj druh lásky k majitelům. Možná to není láska v tom lidském slova smyslu, ale rozhodně je to něco, co stojí za povšimnutí.

Takže příště, až vám auto začne hlásit závadu těsně před koncem záruky, neklejte. Možná vám právě zachránilo peněženku. A možná si říká: „Už jsme přece rodina, ne?”

Kdybych byla pověrčivá, řekla bych, že naše auto má štěstí. Ale nejsem. Prostě má skvělé načasování. A když vám někdo kryje záda, co se dělá? Odměníte ho! Tak jsem vzala vysavač, kýbl, hadr a šla mu ulevit od špíny a zaťapaných koberečků.