Ovoce je teď na každém rohu a čeká na zpracování. (Foto: Inspirace od tety)
Léto je v plném proudu a všude kolem červenají jablka, zrají mirabelky i švestky. Na procházce jsem neodolala a natrhala si plné tašky, přece bych je nenechala ležet na zemi a hnít! Domů jsem donesla krásných šest kilo ovoce, druhý den mě bolela lýtka a chytré hodinky mi gratulovaly ke skvělému tréninku.
Jdete si na procházku a objevíte krásné keře a stromy, plné voňavého ovoce. „Přece to tu nenechám jen tak popadat,” řeknete si. Jako správná žena máte u sebe vždy jednu, či dvě tašky - kdyby náhodou byl po cestě krám, že jo.
Vytáhnete je a začnete se vší radostí sbírat ovoce, ochutnávat ho a říkat si, jaký máte super den a štěstí, že jste se šla projít a našla jste takový poklad.
O pár minut déle a dvě plné tašky... Vám dojde, že to už není kam dávat - musíte domů! Ale stihnete už kamarádce napsat, jaký poklad jste našla, ta je nadšená a už dává echo, že večer půjdete společně na lov.
Dorazíte domů, přesypete ovoce do misky, ale ta je hned plná. Tak jdete pro lavor a ten taky... „Tak to jsem trochu přepískla.” Ale co, za chvilku si řeknete, že bude aspoň něco dobrého na zimu a hlavně zadarmo!
Sáhnete po mobilu a začnete zběsile hledat recepty. Bublanina, koláče... to moc neubude. „Nedá se svítit - udělám kompoty a zkusím i marmeládu!”
A s chutí vyženete manžela pro cukr a želírovací prášky. Začnete vypeckovávat a řeknete si: „Pche, jedna sklenička vypeckovaná jen za pět minut, co s tím všechny ženský nadělají.”
O dvě hodiny déle už jsem chápala, proč babičky měly tak silné paže a máma nechtěla o zavařování ani slyšet. Ale i tak jsem šla nasbírat ještě s kámoškou jednu tašku!
Začnete lovit všechny nashromážděné skleničky od okurek, majolky a dětských přesnídávek. A že jich nakonec najdete!
Teď rychle všechny umýt, šup do myčky. Ale ta je plná, tak vyklidit čisté nádobí, které tam dva dny už čekalo. Zapnete myčku a jdete na druhý lov - víčka na skleničky.
To je oříšek.. jsou malá, mohou být kdekoliv, a taky že byly! I tam, kde nemají co dělat.
Když dodělá myčka, už máte doma želírovací cukr i manžela, a tak mu naznačíte, že je nejlepší čas si zahrát tu novou hru, co tak dlouho chudák odkládal, protože měl moc práce. Mnete si ruce, že budete mít na vše klídek.
Zavařujete, pasýrujete, bědujete nad těmi nebohými kusy, které jste špatně utáhla a musela jste si vymyslet plán B. A začala tedy péct i bublaninu na ten kompot, co protestoval.
Marmelády se na vás smějí tou krásnou červenou barvou a v tom vám píše kamarádka: „Dělala jsem marmeládu ze švestek a je to hořké!”
„Ejhle, ty tu mám taky!” Co pomáhá na hořkost lovíte na internetu... a hle, máte to! Přidáte víc cukru, klidně vanilkový, dáte k tomu skořici a to by bylo, aby to nebylo dobré...
„Bože, to je skvělé!” Machrujete kamarádce v chatu. A v duchu si říkáte, ještě, že napsala. Moje várka bude lepší!
Druhý den vstáváte s tuhými lýtky. Cítíte natažený sval a přemýšlíte, z čeho to asi je. Do toho vás chytré hodinky chválí, že jste si včera pořádně mákli. A vy si říkáte: „Ale když cvičím, tak mi buzeruješ, že jsem tomu včera moc nedala!!”
A vy jen zíráte a říkáte si: „Vždyť jsem byla jen u plotny...”
To vědět, tak na činky brzo zapomenu a jen vařím marmelády, kompoty a peču koláče a buchty.
21. 11. 2025
Inspirace
21. 10. 2025
