Mám 158 cm a nakupování je někdy horor. Ale má švadlena mě miluje
Říkám si hobit a není to náhoda. Nakupování oblečení je pro mě dobrodružství plné nečekaných zvratů a občasného pláče.
Dětské oddělení: Můj domov i prokletí
Kdysi jsem byla hubená a dětské oddělení bylo mým rájem. Žádné tričko s Minnie nebylo příliš dětské, žádné džíny příliš krátké.
Pak jsem ale přibrala a najednou jsem se ocitla v pekle módního průmyslu: příliš široká na dětské, příliš malá na dospělácké.
3/4 kalhoty? Ne, normální kalhoty!
Když se objevily 3/4 kalhoty, byla to revoluce! Konečně jsem si mohla koupit kalhoty, které mi sedly bez zkracování.
Lidé si mysleli, že mám dokonale padnoucí trendy kousek, ale já jsem objevila jediné kalhoty na světě, které mi sedí bez úprav.
Švadlena miluje hobity
Když si koupím džíny, kamarádka švadlena ze zbytku látky ušije kraťasy pro neteř. „Chceš si nechat látku?” ptá se vždycky. Jasně, udělám si z ní kabelku!
Tričko nebo šaty?
Obyčejné tričko na mně vypadá jako tunika. Tunika jako šaty. A šaty? Ty už jsou večerní róba s vlečkou.
Kabelka nebo domácí mazlíček?
Vyhlídnu si krásnou kabelku, koupím ji, a pak zjistím, že vypadá, jako kdyby chodila sama a měla nožičky. Lidé se otáčejí a myslí si: „Podívej, to je vtipný!”
Hobit a vysoké podpatky
Nosím podpatky, ale pořád vypadám jako dítě, které si půjčilo maminčiny boty. Alespoň vidím přes pult v obchodě. Konečně!
A víte co? Jsem hobit a jsem na to hrdá! Když někdo komentuje mou výšku, odpovím: „Aspoň můžu na židli hejbat nožičkama, vy ne!”
A pokud vás zajímá, jak díky sukni mám dokonalé letní šaty, tak mrkněte na můj příběh z dnešního rána .
