Občas se poštěstí a z nákupu mám skutečnou radost. Ale bývá to vzácné. (Foto: Freepik)
Život hobita není jen o nízkém stropu a lásce k jídlu. Nakupování oblečení s výškou 158 cm je dobrodružství plné humoru, zoufalství a nadšených švadlen.
Říkám si hobit a není to náhoda. Nakupování oblečení je pro mě dobrodružství plné nečekaných zvratů a občasného pláče.
Kdysi jsem byla hubená a dětské oddělení bylo mým rájem. Žádné tričko s Minnie nebylo příliš dětské, žádné džíny příliš krátké.
Pak jsem ale přibrala a najednou jsem se ocitla v pekle módního průmyslu: příliš široká na dětské, příliš malá na dospělácké.
Když se objevily 3/4 kalhoty, byla to revoluce! Konečně jsem si mohla koupit kalhoty, které mi sedly bez zkracování.
Lidé si mysleli, že mám dokonale padnoucí trendy kousek, ale já jsem objevila jediné kalhoty na světě, které mi sedí bez úprav.
Když si koupím džíny, kamarádka švadlena ze zbytku látky ušije kraťasy pro neteř. „Chceš si nechat látku?” ptá se vždycky. Jasně, udělám si z ní kabelku!
Obyčejné tričko na mně vypadá jako tunika. Tunika jako šaty. A šaty? Ty už jsou večerní róba s vlečkou.
Vyhlídnu si krásnou kabelku, koupím ji, a pak zjistím, že vypadá, jako kdyby chodila sama a měla nožičky. Lidé se otáčejí a myslí si: „Podívej, to je vtipný!”
Nosím podpatky, ale pořád vypadám jako dítě, které si půjčilo maminčiny boty. Alespoň vidím přes pult v obchodě. Konečně!
A víte co? Jsem hobit a jsem na to hrdá! Když někdo komentuje mou výšku, odpovím: „Aspoň můžu na židli hejbat nožičkama, vy ne!”
A pokud vás zajímá, jak díky sukni mám dokonalé letní šaty, tak mrkněte na můj příběh z dnešního rána.
