Italský vodopád budí dojem tropické džungle, přitom ho vytvořili Římané před více než dvěma tisíci lety

Italské regiony se od sebe liší víc, než si cestovatelé většinou připouštějí. Někde mezi Florencií a Římem leží kraj, kde Římané před 2300 lety postavili vodopád, který stojí dodnes a při troše štěstí ho uvidíte v plné síle.

Italská dovolená se většinou plánuje od Florencie k Římu, přičemž všechno mezi nimi zůstane za oknem auta. Jenže Umbrie, která leží přesně na této trase, má středověká městečka, dobré víno a krajinu, která na první pohled vypadá jako o kus dál na západ, jen bez davů.

Kdo tudy projíždí poprvé, bývá překvapený, jak málo je tu turistů a jak moc je přitom na co se dívat. Jedním z míst, která stojí za odbočku z hlavní trasy, je vodopád nedaleko průmyslového města Terni, o němž si málokdo řekne, že ho vůbec stojí za to navštívit.

Italský klid bez velkého množství turistů

Umbrie hraničí s Toskánskem na severu a Laziem na jihu, takže geograficky leží přesně na půl cesty mezi Florencií a Římem. Přesto se z jednoho do druhého přejede po dálnici a region zůstane bez povšimnutí stranou. Místní to možná tak trochu vítají.

Nenajdete tu žádné velkoměsto, ale jsou tu Perugia, Assisi, Spoleto a kopce pokryté olivovníky a cypřiši, které na první pohled vypadají jako záběry z prospektů sousedního regionu. Turistů tu jezdí výrazně méně, ubytování vyjde levněji, fronty před hlavními atrakcemi taky nejsou tak vysilující. Pro toho, kdo přijíždí do Itálie poprvé a chce vidět typickou italskou krajinu bez davů, tohle místo nabídne skoro všechno, jen o trochu tišeji.

Co tu dělali staří Římané?

Asi osm kilometrů od Terni, u vesnice Marmore, se nachází vodopád, který na první pohled nevypadá italsky. Vzduch tu je tak vlhký, že ho cítíte dřív, než vodu vůbec uvidíte, kameny pod nohama kloužou a okolní vegetace je hustá a zelená způsobem, jaký v Itálii nečekáte.

Výška vodopádu je 165 metrů, tvoří ho tři stupně kaskád, z nichž ten vrchní měří 83 metrů. A teď přijde část, která vás překvapí nejvíce, protože celý ten kolos nevznikl přirozeně. Cascata delle Marmore je umělý vodopád, který se řadí mezi největší na světě a jehož kořeny sahají až do roku 271 před naším letopočtem.

Konzul Manius Curius Dentatus tehdy stál před praktickým problémem. Řeka Velino neústila do žádného toku, ale rozlévala se na rovině u města Rieti do rozsáhlých bažin, které přinášely malárii a nedaly se zemědělsky využít.

Inženýrsky odvážné řešení spočívalo ve vybudování kanálu, který odvedl přebytečnou vodu z planiny přes jezero Piediluco až na okraj skalního srázu, odkud kaskády padají do řeky Nery. Výsledkem byla odvodněná pole a jedno z nejpůsobivějších vodních divadel antiky. Středověk ho zanedbával, renesanční papežové ho opravovali a přejmenovali, ale v základní podstatě funguje dodnes stejně jako za Římanů.

Tam, kde čekáte džungli, stojíte v Itálii

Výstup k vodopádu vede po pěší trase, která prochází přímo kolem kaskád. Skalní stěny pokrývají bílé krystaly uhličitanu vápenatého, přičemž slovo marmore v italštině jednoduše znamená mramor, odtud celý název. Na trasách kolem vodopádu hnízdí ledňáčci a skorcové, v průhledech mezi stromy se tu a tam objeví vrchní stupeň kaskády, celé místo působí o dost víc jako výřez z kostarické džungle než jako italská krajina. Přesto pár minut jízdy autem odtud stojí typická trattoria a za kopci je Řím.

Soboty, stavidla a balkon milenců

Od roku 1929 slouží vodopád především jako zdroj energie pro nedalekou vodní elektrárnu Galletto. Většinu roku teče voda turbínami, ne po kamenech, takže vodopád jako takový skoro není vidět. Turistům se naplno otevírá o víkendech, kdy obsluha elektrárny otevře stavidla a kaskádami začne protékat voda v původní síle, odhadem až 300 metrů krychlových za sekundu.

Krátce předtím se ozve siréna, která vyzve návštěvníky, aby se přesunuli od okrajů, protože tlak vody a oblaka mlhy se během pár minut změní k nepoznání. Nejlepší výhled na toto představení nabízí vyhlídková plošina zvaná Balcone degli Innamorati, Balkon milenců, odkud je celá kaskáda vidět najednou.

Odbočka, která stojí za zastávku

Cascata delle Marmore není místo, kolem kterého se projde za půl hodiny. Stezky nabídnou různé úhly pohledu, a pokud trefíte víkendové spuštění, zážitek z toho, jak se tiché skály najednou přemění v řvoucí zeď vody, je těžko popsatelný.

Umbrie stojí za pozornost sama o sobě, tenhle vodopád je jen jedním z důvodů. Řím je dvě hodiny jízdy, Florencie taky, mezitím leží kraj, který nabídne všechno, co hledáte na jihu Evropy, aniž byste čekali ve frontě.

Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Medium Seznam, Cascata delle Marmore