Říká se, že ráno dělá den, a to je svatá pravda.
Zdroj: Pexels
Když mi bylo nejhůř, nevyhledávala jsem rady ani návody. Vzpomněla jsem si na tetu, na její tiché rituály, které jí pomáhaly zvládat obyčejné i těžké dny. Pár drobných návyků, které jsem od ní převzala, mění způsob, jak se člověk cítí. A právě to může být začátek velké změny.
Moje teta nebyla odbornicí na duševní hygienu. Nečetla motivační knihy, nechodila na semináře, neměla profil na sociálních sítích. Přesto měla něco, co dnes hledáme všichni – vnitřní klid. Věděla, co jí dělá dobře, a dělala to každý den. Bez výmluv, bez velkých plánů, bez očekávání. Když jsem jednou procházela náročným obdobím, vzpomněla jsem si na ni. Ne na její slova, ale na její činy. Zkusila jsem je napodobit. A světe, div se, pomohlo to.
Tady je sedm drobností, které mi teta předala. Sedm jednoduchých věcí, které mění den k lepšímu. Nejsou to zázraky, ale když se z nich stane zvyk, začnou se dít zázraky uvnitř člověka.
Teta vstávala brzy. Ne proto, že musela, ale protože chtěla. Sedla si ke stolu, uvařila si čaj, otevřela okno a chvíli jen tak pozorovala svět. Nepotřebovala telefon, aby se dozvěděla, co se děje. Stačilo jí dívat se ven, vnímat světlo, poslouchat zvuky ulice.
Zkusila jsem to také. Prvních pár dní jsem byla nervózní. Co když mi něco uteče? Ale pak jsem zjistila, že mi utíká něco jiného – klid. Dnes si ráno dávám patnáct minut bez obrazovky a je to ten nejhezčí začátek dne, jaký si mohu přát.
„Uklízení není trest, ale péče o sebe,“ říkávala teta. Tehdy jsem jí nevěřila. Dnes chápu. Když doma uklidím, neudělám to kvůli návštěvě, ale kvůli sobě. Protože si zasloužím čistý prostor a hezký výhled, když sedím na gauči. Teta si při úklidu pouštěla hudbu, zpívala si, tančila. Já to dělám také. Najednou to není povinnost, ale rituál, který mi čistí hlavu.
Teta nikdy nejedla ve stoje, ani u televize. Vždy si prostřela, i když jedla sama. Dala si jídlo na hezký talíř, zapálila si svíčku, nalila si vodu do skleničky. Jídlo nebylo jen k zažehnání hladu, ale i jako chvíle odpočinku. A já jsem to začala dělat také. I když mám jen wrap, sednu si ke stolu. Najednou mi chutná lépe a cítím se jako člověk, ne jako stroj. Jídlo se stalo okamžikem, kdy se zastavím a připomenu si, že si zasloužím pozornost.
Teta si každý den dopřála něco, co jí udělalo radost. Někdy si koupila květinu, jindy si vychutnala kousek kvalitní čokolády, nebo se vydala na procházku bez cíle, jen tak, aby byla venku. Nečekala na víkend ani na dovolenou, žila teď. A já jsem to začala dělat také. Každý den si dopřeji něco, co mi udělá radost. Někdy je to dobrá káva, jindy deset minut na slunci, nebo chvíle s oblíbenou hudbou. Funguje to! Život je najednou barevnější a já se cítím živější. Upřímně, to ocení i váš partner/ka, a vám to ušetří vrásky z mračení.
Na nočním stolku měla teta malý zápisník. Každý večer si do něj napsala tři věci, za které je vděčná. Prý se jí pak lépe spalo. Zkusila jsem to a zjistila jsem, že i v nejtěžším dni se najde něco dobrého. Teplá sprcha, úsměv od cizího člověka, nebo prostý fakt, že jsem přežila ten hrozný den. Dnes si píšu každý večer, ne kvůli sociálním sítím, ale kvůli sobě. Protože vděčnost mění perspektivu, a s ní i celý den. A hlavně mám večer nejlepší nápady!
Teta si každý den dopřála chvíli ticha, což ocenil i strejda. Nesloužilo k přemýšlení ani k plánování. Byla to chvíle, kdy se nic nemuselo. Seděla na lavičce, dívala se do zahrady, někdy jen zavřela oči. Ticho jí pomáhalo slyšet samu sebe. Dnes tomu říkáme mindfulness, ale ona tomu říkala prostě klid. Když jsem to zkusila, zjistila jsem, že i pět minut bez slov a zvuků může být léčivých. Ticho není prázdné, je plné návratů.
Teta uměla říct ne. Ne věcem, které ji vyčerpávaly, ne lidem, kteří jí brali energii, ne očekáváním, která nebyla její. Ne vždy to bylo snadné, ale dělala to s klidem. Ne jako vzdor, ale jako ochranu. Když jsem se to naučila i já, přestala jsem se cítit provinile. Vědomé ne je někdy tím největším ano, které můžeme dát sami sobě.
Těchto sedm věcí mi teta nikdy nevnucovala, jen je žila. A já jsem je od ní převzala. Nejsou to pravidla, jsou to pozvání. Zkuste je. Možná vám nezmění jen jeden den, ale celý život, jako mně.
Inspirace
21. 10. 2025
