Cibulová nať roste jak divá? Takhle ji zužitkujete beze zbytku

Cibulová nať roste rychleji, než se maže chleba se sádlem. Znám to moc dobře. A protože by byla škoda ji vyhazovat, ukážu vám, co s ní dělám, když jí mám plno.

Začíná to nevinně. Trocha natě do pomazánky, na chleba, na vajíčka. Jenže během pár dnů je jí tolik, že přemýšlíte, kdo by si u vás mohl otevřít vlastní stánek. A vám je jí líto. Protože víte, že se s ní dá pracovat jinak, než ji v lepším případě odnést na kompost a v horším vyhodit do koše.

Chuť dětství na krajíci

U nás doma to bývala oblíbená svačina: krajíc s máslem nebo sádlem, na něj čerstvě nakrájená cibulová nať a trocha soli. V jednoduchosti je krása. A když natě cibulí rostou jako zběsilé, sníte dvě tři dávky, ale co se zbytkem?

U nás doma v koši nekončí

Sušení je jedna z nejlepších cest, jak si nať uchovat i na zimu. Nasekám ji nahrubo, rozložím na utěrku nebo vložím do sušičky a nechám vyschnout. Uchovám ji ve skleničce a v zimě používám jako dochucovadlo do polévek, pomazánek nebo třeba na opečené brambory. Ta vůně připomene červenec i uprostřed ledna.

Mrazák jako zelená spíž

Druhá cesta? Mrazák. Nasekanou nať si rozděluji po dávkách do tvořítek na led nebo malých sáčků. Když pak potřebuji něco rychle dochutit – salát, vajíčka, guláš – sáhnu po dávce a mám vystaráno. Chuť zůstane, svěžest taky.

Cibulová nať je malá, ale výživná

Její chuť v jídlech nezapře čerstvost ani péči ze zahrady. A já jsem moc ráda, že patříte k těm, kteří hledají cestu, jak ji nenechat uvadnout a zmizet v koši. Každý kousek, který využijeme, má smysl.

A pokud si dneska dáte chleba s máslem a cibulovou natí, přeji vám dobrou chuť!