Ani kloubní výživa, ani drahé procedury. Objevila jsem způsob, jak doplnit vitamíny chutně a levně

Bolavé klouby jsou otrava – zná to asi každý, kdo už vyzkoušel kdejaký doplněk stravy a stále čeká na zázrak. Já jsem taky dlouho hledala něco, co by mi opravdu pomohlo. A přitom jsem měla odpověď pořád před očima. Stačilo se vrátit k tradici, která je tak obyčejná, až je skoro zapomenutá.

Když klouby zlobí víc než počasí

Odjakživa jsem měla pocit, že moje klouby jsou snad z papíru. Zatímco ostatní kamarádi běhali po horách, já jsem si už od mládí připadala jako stará paní, která musí všechno pečlivě plánovat podle toho, jestli ji náhodou nezradí kolena. S chladnými rány to bylo vždy horší a horší.

Vyzkoušela jsem spoustu doplňků stravy, ochotně polykala drahé kapsle z lékáren, mazala se mastmi a doufala v zázrak. Jenže ten nepřicházel.

A pak, úplně nečekaně, přišel objev. Nepřišel z lékárny ani z reklamy na sociálních sítích. Přišel z kuchyně, a to z dětství, kdy se na stole objevovalo jídlo, nad kterým jsem tehdy ohrnovala nos.

Pacičky nejsou žádná prasárna

Možná to znáte. Někdo zmíní vepřové pacičky a hned se najde pár lidí, kteří udělají zhnusený obličej. „Fuj, to je nějaká prasárna,“ slyšela jsem tolikrát, že jsem tomu málem uvěřila. Ale pravda je jinde. To, co naši předci vařili z obyčejné nožičky, není jen tradiční dobrota. Je to také malý lék na klouby.

Želatina a kolagen, které se při dlouhém vaření uvolní, dokážou udělat s tělem hodně. Nepíšu to jako odborník, ale jako někdo, kdo pocítil rozdíl na vlastní kůži. Konečně chápu, proč byli babička s dědečkem tak vitální, i když celý den makali na zahradě a starali se o zvířata. Jejich strava byla pestrá a plná prospěšných vitamínů a látek. Mastná pusa byla důkaz!

Jak se vepřové nožičky připravují

Tady přichází praktická část. Bez trošky trpělivosti se k téhle dobrotě nedostanete.

1. Čištění je základ
   Nožičky je potřeba důkladně očistit. Zbytky chloupků a nečistot by pokazily celý výsledek. Dá se to udělat nožem, opálením nad plamenem nebo i obyčejným jednorázovým holítkem. Nezapomeňte na záhyby.
2. Pomalu a s láskou vařit
   Do velkého hrnce vložím očištěné pacičky, zaliji je studenou vodou a přidám základní koření: Pak už jen nechám probublávat na mírném ohni. Po hodině a půl až dvou jsou nožičky krásně měkké. V tlakovém hrnci to trvá zhruba polovinu času.
   • sůl
   • několik kuliček nového koření a pepře
   • bobkový list
   • jalovec (ho ho osobně nemusím, tak jsem nedávala)
   • celou cibuli
3. Servírování
   Nejlepší je ovar z paciček s čerstvým chlebem, hořčicí a křenem. To je kombinace, která připomene kuchyni našich babiček. Když chci něco speciálního, dám je ještě krátce zapéct do trouby, aby získaly křupavou kůrčičku. A rozhodně nezapomenout na kyselé okurky nebo naložené cibulky.

Kde jsem nakonec našla rovnováhu

Vepřová kopýtka se staly malým pravidelným rituálem. Neříkám, že od té doby zvládám všechno bez problémů, klouby se mi občas ozvou a připomenou, že si musím dávat pozor. Ale rozdíl opravdu cítím. A právě to je pro mě největší motivace – vědět, že si mohu pomoci i jinak než jen tabletkami.

Samozřejmostí je, že pokud klouby dlouhodobě bolí nebo otékají, člověk musí vyhledat lékaře. Žádné domácí vaření takovou bolest samo nevyřeší. Ale pochopila jsem, že strava může být velkým pomocníkem. Stejně tak pohyb, vhodné cvičení a pravidelná rozcvička.

Dnes už se na pacičky nedívám jako na podivnost ze starých časů. Pro mě jsou symbolem toho, že cesta k úlevě někdy vede přes obyčejné věci, které máme nablízku. Stačí hrnec, trochu času a dílo se určitě podaří. A i když to není lék v pravém smyslu, dokáže to přinést úlevu, která stojí za to.