Zajídání stresu otupuje chuť k jídlu. Mindfulness ji dokáže podle vědců vrátit zpět

Stres nás žene k jídlu, ale mozek si na chutě rychle zvykne a přestane je vůbec registrovat. Pak chceme víc a víc, abychom pocítili stejné uspokojení jako dřív. Vědci ale zjistili, že existuje způsob, jak tento koloběh zastavit a jídlo si vychutnat naplno.

Sednete si po náročném dni k oblíbenému jídlu a čekáte ten starý dobrý pocit uspokojení. Jenže ten pocit se nedostaví, chuť není tak výrazná jako obvykle, něco v ní chybí. Ale co, když recept je totožný a beze změny? Nedá vám to a sáhnete po druhé porci, pak po něčem sladkém, a stejně máte pocit, že vám něco chybí.

Proč nám jídlo chutná méně, když ho jíme často

Mozek funguje jako citlivý senzor, který hodnotí, co je pro nás důležité. Když se stejný podnět opakuje pořád znovu, signál postupně slábne. Tomuto procesu se říká habituace a v přírodě má smysl, šetří energii a nechává prostor pro novinky.

Potíž nastává v prostředí, kde je jídlo na dosah ruky neustále. Vůně z fastfoodu, lákavé obrázky na sociálních sítích i pravidelné svačiny u počítače mozek postupně otupují. Stejné jídlo pak nevyvolává tolik radosti jako dřív a tělo si žádá víc, aby uspokojení dohnalo.

Právě tohle otupení je důvod, proč saháme po větších porcích. Ne proto, že máme větší hlad, ale protože chceme cítit to, co dřív.

Stres a hlad rostou společně dál

Tým z Technické univerzity v Mnichově pozval do experimentu 56 dobrovolníků, kteří popisovali, že ve stresu jedí víc. Po náročném dni jim během skenování mozku pouštěli vůně a obrázky vysoce kalorického jídla.

Hlad i stres jim za dobu měření postupně rostly, a to bez ohledu na to, jakým tréninkem prošli. Samotné vědomí, že jsme ve stresu, problém zřejmě nevyřeší. Mozek potřebuje něco navíc.

Měsíc tréninku, který probudil mozek

Polovina dobrovolníků prošla 31denním online tréninkem mindfulness zaměřeným na jídlo, druhá polovina sledovala běžné vzdělávací pořady o zdraví. Po měsíci šli všichni znovu na skenování mozku.

U skupiny s tréninkem mindfulness se aktivita v oblastech pro čich, zrak i emoce při vystavení jídlu zvýšila. U kontrolní skupiny naopak klesala. Mozek po vědomém stravování reagoval na vůni svačiny intenzivněji než na začátku. Otupení se nedostavilo, naopak.

Sedm návyků vědomého stravování

Mnichovský tým sledoval mozek, psycholožky z Postupimi zkoumaly každodenní chování a jejich závěry se překvapivě potkávají. Z dotazníků 292 dobrovolníků vyšlo sedm návyků, které dohromady popisují, jak vypadá vědomé stravování v praxi.

1. Přijetí vlastních jídelních zvyklostí bez sebekritiky
2. Vnímání chutí, vůní a textur všemi smysly
3. Schopnost přestat jíst v okamžiku, kdy přijde pocit plnosti
4. Rozpoznání, jestli jíme z hladu, nebo z jiného důvodu, třeba ze stresu
5. Reagování na chutě s odstupem, tedy všimnutí si touhy po jídle, ale nejednání hned automaticky
6. Soustředění na jídlo bez rozptylování telefonem nebo televizí
7. Vnímání jídla v širších souvislostech, tedy odkud pochází a jak se na talíř dostalo

Nejsilnější souvislost s menším přejídáním měl právě návyk číslo 5, reagovat na chutě s odstupem. Hned za ním skončila schopnost přestat jíst v okamžiku, kdy přijde pocit plnosti.

Jak vnímat jídlo s chutí znovu

Obě zjištění ukazují podobný směr. Když věnujeme jídlu pár minut plné pozornosti, bez telefonu a bez spěchu, mozek dostane šanci vnímat chutě naplno. Zkuste si při prvním soustu všimnout textury, teploty i vůně, než se pustíte do dalšího kousnutí.

Pomáhá také krátká pauza uprostřed jídla, kdy se zeptáte sami sebe, jak velký hlad ještě cítíte. Tahle drobná zastávka dokáže přerušit automatický koloběh přejídání, který se spustí dřív, než si to vůbec uvědomíme.

Chuť k jídlu se dá vrátit

Otupělá chuť k oblíbenému jídlu není trvalý stav, ale signál, že mozek potřebuje trénink pozornosti. Měsíc pravidelného vědomého stravování dokázal mozek znovu naladit na vůně a chutě, které dřív míjel bez povšimnutí.

Stačí pár minut denně, trochu zpomalit a dát jídlu prostor, který si zaslouží. Odměnou je chuť, která se vrátí v plné síle, a možná i menší talíř, který tentokrát úplně stačí.

Zdroje: Autorský text, studie: Poslt Königová, M., Sebalo Vňuková, M., Řehořková, P., Anders, M., & Ptáček, R. (2023). The effectiveness of gluten-free dietary interventions: A systematic review; studie: Peitz, D., & Warschburger, P. (2022). Taking a closer look at mindful eating: Incremental validity and importance of subfacets.