Proč se nám vždy dějí špatné věci třikrát po sobě? Z pekla do ráje a zpět za 24 hodin

Jeden den štěstí a odměny, druhý den tvrdý pád na dno. Kolaps přijde v několika vlnách a vždy udeří třikrát za sebou. Je to jen náhoda, nešťastná konstelace hvězd, nebo nás vesmír skutečně testuje? Zamyslete se nad tím, proč se katastrofy dějí v sériích a jak z nich můžete vyjít silnější.

Říkáte si, jak to všechno hezky poslední dobou šlape, máte chuť si vyhodit z kopýtka a tak si konečně koupíte něco pro radost. Něco, co sice i potřebujete, ale vyberete si lepší model, protože můžete, konečně můžete. Dorazí vám to domů a vy se na to koukáte jako na obrázek, prostě máte zaslouženou odměnu. Vyspíte se spokojení a máte pocit, že život je krásný.

A pak přijde ráno a karma, či jiný šotek si řekne: tak včera ti bylo krásně, tak dneska tě vrátíme hezky do reality.

Kolona do práce v čase, kdy normálně nebývá, jako kdyby se celé město domluvilo, že dneska vyrazí právě teď. V práci prudí šéf s věcmi, které nikdy neřešil, rozbije se vám důležitý nástroj a dostanete za to kopr. Když mrknete na mobil, máte plno zmeškaných hovorů, voláte zpět a zjistíte, že vás naháněla učitelka, protože vaše dítě mělo úraz. Další hovory od partnerky, voláte zpět, ta vám to típne a napíše stroze, že teď nemá čas, je s malou v nemocnici. A vy zíráte, jak se vám během pár hodin všechno otočilo naruby.

Takový běžný den blbec, kdo ho nikdy neměl, že?

Ale proč se nám vždy dějí špatné věci třikrát po sobě v krátkém intervalu, zamýšleli jste se někdy nad tím? První věc je většinou prkotina, buď se dá hned vyřešit, nebo je rychlé, levné řešení, jak ji opravit. Druhá už je o dost horší a vy si říkáte: proč sakra já? A co bude to třetí? A to třetí buď už všechno hodí do autu a vy se nad tím zasmějete, nebo vás to úplně dorazí.

Možná je to tím, že ta první věc nás vytočí, a když jsme už vytočení, všechno další vnímáme mnohem hůř než normálně. Kolona? Normálně byste to přežili v klidu, ale dneska je to katastrofa, která vám kazí celé ráno. Šéf? Normálně byste přikývli a šli dál, ale dneska vás to sere víc než kdy jindy. A pak přijde ta třetí věc a vy už to berete jako potvrzení toho, že dneska je prostě jeden z těch dní, kdy se všechno pokazí.

Ale co když si to částečně přitahujeme sami, ne proto, že bychom chtěli, aby se nám děly špatné věci, ale proto, že když už jsme naštvaní, chováme se jinak? Jsme nervóznější, méně pozorní, víc napnutí, a to vytváří prostor pro další průser, který by se za normálních okolností možná ani nestal.

Včera jste si koupili něco hezkého, vyspali jste se spokojení, a dneska vás realita vrací zpátky na zem rychleji, než byste čekali. Možná právě proto, že jsme si včera dovolili být šťastní, se dnes cítíme víc zranitelní vůči tomu, co se pokazí. Nebo možná to ani nesouvisí a je to jen náhoda, ale protože jsme po včerejšku v jiném naladění, bereme to automaticky hůř.

A pak je tu ještě něco jiného, co mě napadá. Možná nás ty tři rány učí, co všechno dokážeme ustát, když na to přijde. První rána je test, jestli to dokážete skousnout. Druhá je těžší a ukazuje, jestli vás to začíná lámat. A třetí? Ta ukáže, jestli to ještě zvládneme s nadhledem a humorem, nebo jestli se necháme úplně strhnout dolů a propadneme tomu pocitu, že se svět spikl proti nám.

Není to proto, že by vesmír chtěl být krutý nebo že by vás měl v oblibě trýznit. Je to prostě proto, že život je jako houpačka. Jednou jste nahoře, potom jste dole. A naopak! Ale abyste to ocenili, když se máte dobře, musíte vědět, jak to vypadá, když je zle, a musíte si projít něčím ošklivým.

Takže až vás příště postihne trojice smůly, zkuste si říct: ok, tohle je ta první, pak druhá, a třetí? No, ta už mě spíš rozesměje, protože je to tak absurdní. Protože když dokážete zůstat v klidu přes všechny tři rány, vyhráli jste, ne nad osudem, ale nad tím, jak na vás ty rány působí a jak je necháte, aby vás ovlivnily.

A to je možná to jediné, co můžeme doopravdy ovlivnit ve svém životě. Ne to, co se nám stane, ale to, jak s tím naložíme a jestli se necháme rozhodit nebo z toho vyjdeme silnější.

Protože další den přijde tak jako tak, a možná bude lepší, nebo možná ne, ale vy tam budete, a to je přesně to hlavní.