Víkend nepatří jen restům, ale především nám.
Zdroj: Freepik
Představa víkendu plného nicnedělání nám může nahánět strach. Zvykli jsme si na neustálý shon, na seznam úkolů, které musíme splnit, a na pocit, že musíme být neustále produktivní. Co kdybychom se ale na jeden víkend zastavili a jenom tak, bez plánů, byli?
Stojíte u okna a přemýšlíte, co všechno byste měli o víkendu dohnat. Nákupy, úklid, sport, setkání s přáteli, návštěva rodičů, možná nějaký kurz nebo výlet. Víkend se proměnil v další pracovní týden, jen s jinými úkoly.
Moderní doba nás naučila považovat každou volnou chvíli za příležitost k nějaké aktivitě. Víkendové "to-do" listy se staly normou, jako by odpočinek byl luxus, který si nemůžeme dovolit.
Sledujeme příběhy ostatních plné dobrodružství a cítíme tlak vyplnit i svůj volný čas něčím "smysluplným". Ale co když je největším dobrodružstvím zrušit všechny plány a prostě být? Co kdyby prázdnota nebyla problém, ale řešení?
Když říkám "nicnedělání", nemyslím lenost nebo prokrastinaci. Myslím aktivní volbu zastavit se. Neurovědci dlouhodobě zkoumají, co se děje v našem mozku během odpočinku, a zjistili něco fascinujícího. V momentech, kdy nic konkrétního neděláme, se aktivuje takzvaná "default network" neboli výchozí síť mozku. Tahle síť je zodpovědná za kreativitu, sebereflexi a zpracování emocí.
Celý týden jsou všichni zaměstnanci v plném nasazení, obsluhují hosty, vaří, uklízejí. Víkend bez plánů je jako chvíle, kdy restaurace zavře a personál může konečně pročistit kuchyň, uklidit sklad a připravit se na další týden. Bez těchto přestávek by restaurace brzy zkolabovala.
Mozek potřebuje čas na třídění informací, na ukládání vzpomínek a na navazování nových neuronových spojení. Právě v těchto klidných chvílích často přicházejí nejlepší nápady, řešení problémů, se kterými jsme se trápili celé týdny.
Co mě překvapilo během mého experimentu s víkendem bez plánů, byla intenzita pocitů. Prvních několik hodin jsem cítila nepokoj, pak přišel klid a nakonec něco, co mohu popsat jen jako vnitřní prostor. Prostor pro myšlenky, které se obvykle ztratí v každodenním ruchu.
Ideální den bez agendy začíná probuzením bez budíku. Vaše tělo vás probudí přirozeně a vy nemáte kam spěchat. Šálek kávy připravíte pomalu, vědomě. Sledujete, jak se horká voda potká s kávou, jak se uvolňuje její vůně.
Je to o aktivitách bez cíle a výsledku. Můžete kreslit to, co vidíte za oknem, aniž byste se snažili vytvořit umělecké dílo. Můžete číst knihu jen tak, pro potěšení. Procházka bez přesného směru má svou vlastní hodnotu. Neměříte kroky, nesledujete tempo. Prostě kráčíte a necháváte se vést zvědavostí.
Ne proto, že by čas letěl, ale proto, že jste byli přítomni v každém okamžiku. Den bez plánů je paradoxně plný, jen jinak, než jsme zvyklí.
Během svého prvního pokusu o víkend bez plánů jsem se chytila při tom, jak si v hlavě sestavuji seznam aktivit na další den. Moje mysl nemohla snést prázdnotu a automaticky ji chtěla vyplnit. Tento odpor k nečinnosti není náhodný.
Žijeme ve společnosti, která produktivitu oslavuje a odpočinek označuje za zbytečnost. Strach z promeškání něčeho nás neustále žene dopředu. Co když se dnes večer koná ta nejlepší akce a já jsem doma? Sociální sítě tento pocit zintenzivňují. Každý vypadá, že žije na plné obrátky, a my máme pocit, že zaostáváme.
Myslíme si, že náš čas má hodnotu pouze tehdy, když něco vytváříme nebo dosahujeme. Odpočinek vnímáme jako plýtvání, ne jako investici.
Vzpomínám si na neděli, kdy jsem celý den strávila jen čtením a pozorováním deště. Na konci dne jsem se cítila provinile, že jsem "nic neudělala". Teprve později jsem si uvědomila, že mi tento den dal víc energie než všechny produktivní víkendy dohromady.
Možná se právě teď díváte na svůj kalendář a přemýšlíte, jestli by se dalo něco zrušit. Možná cítíte úzkost z představy prázdného dne. To je přirozené.
Stačí pár hodin. Dejte svému mozku šanci poznat klid. Dejte své duši prostor rozložit křídla.
Zítra ráno, místo toho, abyste sahali po telefonu, se zeptejte: "Co moje duše či tělo potřebuje?" Možná zjistíte, že největší dobrodružství čeká ve chvílích, kdy se odvážíte nic neplánovat.
Zkuste to! Chvilku se budete cítit divně, jako byste podváděli sami sebe, ale pak se to zlomí a vás to bude neskutečně dobíjet.
Zdroj: Psychology Today
