Když vám zamrzne mozek, spustí se v hlavě řetězová reakce. Vědci konečně vědí, co se děje.
Zdroj: Freepik
První lžíce zmrzliny dokáže vypálit bolest hlavy tak rychle, že člověk nestihne ani pořádně polknout. Většina lidí tento pocit zná, ale málokdo tuší, že za ním stojí překvapivá reakce cév a nervů, při které si tělo plete zdroj problému a mozek dostává špatnou zprávu o tom, kde vlastně bolest vzniká, a to je problém.
V horkém létě si málokdo odepře zmrzlinu, ledovou tříšť nebo studený nápoj. První sousto osvěží, takže si každý nabere pořádnou lžíci. A pak přijde rána. Hlava exploduje bolestí, projede to čelem do spánků, sevřou se oči. Z příjemného osvěžení jsou muka. Nezbývá než vydržet, až to povolí. Lékaři z Harvard Medical School říkají, že se to stává spoustě lidí a má to jasnou příčinu.
Horní část úst a zadní strana krku jsou plné cév a nervových zakončení. Hlídají teplotu. Studená zmrzlina spadne dovnitř a během vteřiny shoří desítky stupňů. Tělo vyhodnotí situaci jako nebezpečí. Cévy se smrsknou, aby zastavily únik tepla a ochránily citlivé struktury kolem hlavy. Reakce běží automaticky, jako zabudovaný alarm na mráz. Proběhne za zlomek vteřiny. Vypadá to, že je po problému. Není.
Smrsknuté cévy nemůžou zůstat malé dlouho. Mozek potřebuje krev s kyslíkem pořád, jakékoliv přerušení by mu ublížilo. Tělo zareaguje rychle a hodně drasticky. Mozkové tepny se nafouknou, aby vyrovnaly předchozí stažení a vrátily normální zásobování mozku.
Vědci nevědí úplně přesně, proč tahle kompenzace proběhne tak razantně, ale zřejmě jde o automatickou protiváhu při jakémkoliv náhlém zúžení v oblasti hlavy. Cévy se za vteřinu smrsknou, pak roztáhnou. Rychlá změna vytvoří tlak v mozkových tepnách. Nervová zakončení kolem toho zachytí výkyvy a začnou posílat signály, protože registrují něco divného.
Roztažení cév aktivuje trojklanný nerv. Ten má ramena vedoucí od čela přes oči a nos až k ústům. Patří mezi hlavní nervy v obličeji a vede rovnou do mozku, kam posílá informace o dění v obličeji. Zachytí zprávu o změnách v cévách u patra, pošle ji dál jako varování. Tady vzniká chaos. Mozek neví přesně, odkud zpráva chodí, protože všechny větve trojklanného nervu sdílejí podobné dráhy.
Signály z různých míst vypadají skoro stejně. Mozek to vyhodnotí jako bolest hlavy, i když skutečný zdroj je v puse. Člověk má pocit, že mu někdo bodnul do čela nebo spánků, pravý problém leží úplně jinde. Odborníci říkají přenesená bolest. Děje se to často, nervový systém občas zpacká lokalizaci původu podnětu.
Od první lžíce po konec bolesti uběhne asi třicet sekund. Patro se zahřeje zpátky, cévy se uklidní, přestanou bombardovat mozek zprávami. Trojklanný nerv ztichne, nemá co hlásit. Mozek přestane registrovat bolest. Mizí to rychle, jak to přišlo. Nepoškodí to zdraví, mozek ani cévy na tom nic neztrácejí. Funguje to spíš jako užitečný alarm upozorňující tělo na extrém, nutí člověka zpomalit nebo zastavit.
Vědci z Harvardu radí, co zabírá a není to vůbec složité. Přitlačte jazyk na horní patro, když vás začne bolet hlava ze zmrzliny. Teplo z jazyka zahřeje oblast rychle, vrátí normální teplotu, zklidní nervová zakončení, zastaví proud varovných signálů do mozku. Tahle pomoc zkrátí bolest z třiceti sekund třeba na deset.
Další možnost je doušek teplé vody nebo čaje, zahřeje patro okamžitě. Harvard ale zdůrazňuje prevenci, funguje líp než pomoc až po faktu. Pomalé jedení zmrzliny dá tělu šanci zvykat si na chlad postupně. Cévy nepotřebují dělat divoké skoky mezi zúžením a roztažením. Když milovník zmrzliny nejí studené dobroty moc rychle, riziko mrznutí mozku spadne výrazně dolů.
Když rozumíme tomu, co se děje v hlavě, přestaneme se bát. Cévy skáčou sem a tam, trojklanný nerv pošle zprávu na špatnou adresu, mozek zahlásí bolest tam, kde problém vůbec není. Nic z toho neškodí. Stačí vědět, jak si rychle pomoct. Léto plné zmrzliny může být radost bez nepříjemných překvapení kazících každé sousto. Tak příště, až vás bude bolet hlava ze zmrzky, nezapomeňte na fígl s jazykem!
Zdroje: Harvard Health Pubishing
