Napětí kolem mladých roste a stopy vedou k něčemu, o čem se po pandemii přestalo mluvit

Samota se z životů mladých po pandemii nevytratila. Výzkum z univerzity v Sieně sledoval stovky z nich a ukázal souvislost mezi izolací a sklonem k agresi. Zajímavé je, že jeden druh strachu je podle dat před rizikovým chováním naopak chránil.

Někdy stačí projít město a máte pocit, že vzduch zhoustl. Víc podrážděných hlasů, kratší cesta od nepohody k ostrému slovu. Spousta z nás si tenhle posun spojuje s roky, kdy jsme se zavírali doma. Zdálo se, že jde jen o dojem. Rozsáhlý italský výzkum ale naznačuje, že za rostoucí nervozitou mladých může stát právě osamělost po pandemii, tichý host, který se z jejich životů nikdy úplně neodstěhoval.

Vědci z univerzity v Sieně oslovili 638 mladých ve věku od čtrnácti do šestadvaceti let. Sběr dat probíhal mezi dubnem 2024 a březnem 2025, tedy v době, kdy se o pandemii přestalo mluvit v každé druhé větě. Autoři přesto našli stopy, které se nedaly přehlédnout.

Když ticho pokojů promluvilo

Zavřené školy vzaly dospívajícím mnohem víc než jen výuku. Sebraly jim šatny, lavice, přestávkové hemžení, tedy prostředí, ve kterém se učí vycházet se světem. Během výzkumu se ukázalo, že právě izolace od vrstevníků dolehla na tuhle věkovou skupinu obzvlášť tvrdě.

Dospívání totiž stojí na jednom pilíři, na odpoutání od rodiny a hledání sebe sama mezi kamarády. Studie připomíná, že pandemická opatření zavřela mladé zpátky mezi čtyři stěny domova zrovna ve chvíli, kdy potřebovali opak. Ztráta kroužků, sportu a party se podepsala na tom, jak zvládají napětí.

Samota tiše živí vztek

Právě tady výzkum odhalil první nit. Čím silněji mladí prožívali sociální izolaci, tím častěji u nich badatelé zaznamenali agresivní sklony a zároveň rizikové, pravidla porušující chování. Obě souvislosti byly statisticky průkazné, byť podle autorů nevelké. Vysvětlení nabízí jednoduchá logika napětí, o kterou se studie opírá. Frustrace z nenaplněných potřeb si hledá ventil. Zlost přijde jako první reakce a u některých se přelije do jednání, které překračuje hranice. U některých se samota nezastavila u smutku a přerostla ve vztek.

Pěsti mluví hlasitěji než slova

Agrese má přitom více podob a studie je pečlivě rozlišila. Sledovala zvlášť fyzickou agresi, slovní útoky, hněv i vnitřní nepřátelský postoj vůči okolí. Jasnou vazbu na deviantní chování měla jedině fyzická agrese, zbylé tři formy samostatně ne. Ostrá slova, vztek ani zatrpklost k porušování pravidel podle dat nevedly.

Kořeny hledá výzkum i v biologii dospívajícího mozku. Centra pro emoce jedou naplno, zatímco brzdy pro sebeovládání ještě dozrávají. V takové nerovnováze se napětí snáz přelije do činu než do rozvahy. Fyzická agrese se tak stala mostem mezi samotou a rizikovým jednáním.

Strach, který kupodivu chránil

Vedle samoty sledovali i strach z nákazy, a ten fungoval přesně naopak. Mladí, kteří se viru obávali víc, vykazovali nižší agresi i méně rizikového chování. Opatrnost je nejspíš držela zkrátka. Studie naznačuje, že úzkostnější povahy spíš stahují emoce dovnitř, než aby je pouštěly ven přes pěsti. Jeden druh pandemického stresu tak přiléval olej do ohně, druhý ho naopak tlumil. Stejná doba, opačný účinek.

Proti samotě pomáhá překvapivě málo

Dobrá zpráva zní, že samota není osud. Výzkum zdůrazňuje, že většina mladých prošla těžkými měsíci s pozoruhodnou odolností. Rozhodovalo, s čím do izolace vstupovali. Chránila blízká přátelství, pevná struktura dne, koníčky a schopnost mluvit o emocích. Studie popisuje i jakýsi efekt otužení, kdy dřívější zvládnutá zátěž vybuduje psychickou odolnost do budoucna. Autoři proto míří k programům ve školách, které učí zvládat vztek dřív, než uzraje v problém.

Ventil, nebo jizva, rozhoduje okolí

Výzkum ze Sieny nemluví o ztracené generaci. Ukazuje, kudy vede cesta ven, a připomíná, jak křehké je dospívání a jak moc záleží na obyčejných vazbách kolem. Zavolat kamarádovi, zajít na trénink, dojít na kroužek. Právě v takových všedních chvílích se rozhoduje, jestli napětí u mladých najde ventil, nebo jizvu.

Nicméně bych jen dodala, že i my musíme jít mladým vzorem, nemůžeme kázat vodu a pít víno.

Zdroje: Autorský text, studie: Uvelli, A., Floridi, M., Guarino, A., Tonini, B., Prati, G., Casale, S., Masti, A., Gualtieri, G., & Ferretti, F. (2026). COVID-19 Stress, Aggressiveness, and Deviant Behaviour: A Mediation Analysis of Youth in the Pandemic Era. Australian Journal of Psychology.