
Vánoční období pomalu končí a už se o slovo pomalu hlásí Valentýn.
Zdroj: Pexels
Šestého ledna mizí vánoční stromečky z většiny českých obýváků, protože tento termín se stal neoficiálním pravidlem. Starší generace ale pamatuje úplně jiné zvyky, které počítaly s mnohem delší dobou výzdoby a vycházely z liturgického kalendáře i ze zemědělských rituálů.
Šestý leden je v českých domácnostech signálem k velkému úklidu. Stromeček mizí ze svého místa v obýváku, ozdoby putují zpátky do krabic a život se vrací do normálních kolejí. Většina lidí tento termín bere jako samozřejmost, protože tak to dělali jejich rodiče i prarodiče. Starší generace ale zná ještě jiné možnosti, které se dnes z běžné praxe téměř vytratily.

Dnešní praxe vychází především z křesťanské tradice spojené s příchodem tří mudrců k Betlému. Vánoční příběh se šestého ledna uzavírá, takže stromeček mizí z bytu přesně ve stejnou chvíli. Starší zvyky měly ale svou vlastní logiku založenou na úplně jiných principech než církevní pravidla.
Šestý leden nese v církevním kalendáři název Zjevení Páně a označuje den, kdy mudrci konečně dorazili k Ježíšovi s dary. Většina domácností proto uklízí výzdobu mezi šestým a sedmým lednem, přičemž stromeček už v této době často vysychá a jehlice začínají padat na koberec. Praktické důvody se tu potkávají s tradicí a většina lidí se neptá, proč to tak je.
Lidové pověry k tomuto datu přidaly další vrstvu významu. Nechat stromeček stát po Třech králích prý přináší smůlu do domu, zatímco sundat ho příliš brzy znamená odnést si štěstí pryč. Tyto představy se předávaly z generace na generaci a přestože je dnes nikdo nevnímá vážně, pořád někde v podvědomí přežívají.
Druhý únor označuje církev jako Uvedení Páně do chrámu a liturgický kalendář počítá s mnohem delším trváním vánočního období než dnešní běžná praxe. Některé rodiny proto držely stromeček až do Hromnic, především na venkově, kde lidé žili podle starších pravidel. Města už tehdy přešla na kratší verzi a stromeček tam mizí o měsíc dříve. Je to i praktické, protože svozy stromečků mají jasně daný rozsah termínů, v únoru musíte likvidovat stromeček na vlastní pěst.
Dnešní generace o Hromnicích jako konci Vánoc téměř neví. Svátek přežívá spíše v lidových rčeních o zimě a jaru, ale vánoční souvislost se vytratila. Umělé stromečky tuto tradici částečně oživují. Nevysychají jim jehličky a nevypadávají větve, takže některé rodiny je nechávají v obýváku až do února. Praktičnost vyhrává nad konvencí i nad tradicí.

Nejstarší zvyky počítaly s ještě mnohem delším obdobím. V některých regionech lidé drželi stromeček až do postního času, což dnes zní neuvěřitelně, ale mělo to svou dávnou logiku. Vánoční výzdoba sloužila jako ochrana proti zimě a proti zlým duchům. Lidé věřili, že zelené větve chrání domácnost před nebezpečím, takže sundat je příliš brzy znamenalo odebrat tuto ochranu.
Dnes už nikdo nedrží stromeček do března. Jde spíše o folklorní zajímavost, kterou historici zmiňují v publikacích o lidových tradicích, ale prakticky vymizela.
Moderní byty mají topení nastavené na vysoký výkon a smrk nebo jedle vysychají celkem rychle. Kolem 6. ledna už většina stromečků vypadá špatně, jehličky opadávají při každém pohybu. Praktičnost diktuje termín mnohem víc než jakákoli tradice. Suchý smrk navíc představuje riziko požáru, takže lepší ho sundat včas a bezpečně.
Umělé stromečky tato omezení nemají vůbec, proto si je rodiny nechávají déle, některé dokonce až do konce ledna nebo i do února. Tradice ustupuje pohodlí a praktičnosti, což většina lidí nevnímá jako problém.
Česká praxe se ustálila na 6. lednu a výjimky existují, ale nejsou příliš časté. Většina z nás se řídí tím, co viděli doma u rodičů. Hromnice jako alternativa přežívají jen u starší generace nebo u milovníků dlouhých Vánoc, kteří si užívají atmosféru co nejdéle.
Pokud máte živý stromeček, šestý leden dává smysl už jen kvůli tomu, že strom ztrácí jehličí. Umělý stromeček vám dá mnohem větší svobodu a můžete klidně čekat až do února. Pověry o smůle nikdo příliš vážně nebere a stromeček sundáváte především tehdy, když vám to vyhovuje. Tradice slouží jako inspirace a vodítko, ne jako závazný příkaz.
Zdroje: České zvyky, CZSVS