Od osmnácti prošla Nikol několika operacemi srdce, i tak se rozhodla mít dítě.
Zdroj: Pexels
Nikola má za sebou čtyři operace srdce a lékaři jí těhotenství nedoporučili, přesto se rozhodla do toho jít. Její matka Iva deset let sledovala, jak dcera bojuje o holý život. Zpráva o těhotenství v ní vzbudila spíše obavu než radost.
Když bylo Nikole 19, chystala se do práce, jenže se jí zamotala hlava a zkolabovala. Probrala se až v nemocnici a ani pořádně nevěděla, co se stalo. Lékaři jí postupně vysvětlili, že má vzácnou srdeční vadu, a rovnou ji operovali. Jak oni sami řekli, jinak by tu už nebyla.
V nemocnici nakonec zůstala přes půl roku. A ani tehdy to neskončilo, po propuštění se její stav znovu zhoršil, přišly další operace a měsíce, kdy nikdo neuměl říct, jak to celé skončí. Vedle ní to prožívala celá rodina a její partner David.
Roky po posledním zákroku se Nikolin stav stabilizoval a ona se pomalu vracela do života, který jí nemoc dlouho nedovolovala žít. Čím víc se věci uklidňovaly, tím silněji v ní rostlo přání mít dítě. Lékaři jí situaci vysvětlili bez zbytečných okolků, tělo prošlo příliš mnoha zákroky a těhotenství by pro ni představovalo vysoké riziko. Nedoporučovali ho a říkali jasně proč. Nikola to vyslechla a odešla domů, ale v hloubi duše věděla, že se tohoto přání nevzdá.
Její přítel na ni vždy trpělivě čekal, seděl hodiny na nemocničních chodbách, mluvil s lékaři a zažil chvíle, kdy se bál toho nejhoršího. Tato zkušenost v něm zanechala stopu, která s léty nevyprchala. Když Nikola začala mluvit o tom, že chce dítě, David byl zásadně proti. Prosil ji, ať to vzdá, že toho mají za sebou dost a že si konečně mohou žít bez strachu z toho, co přijde. Nikola ho slyšela, rozuměla mu, ale nemohla se s ním ztotožnit. Pro ni to bylo přesně naopak, dítě bylo důvodem, proč to celé přežívala, a tohle jí žádné přemlouvání vzít nemohlo.
Jednoho dne vysadila antikoncepci. Neřekla to Davidovi ani lékařům a tiše nechala věci plynout. Když to David zjistil, jejich vztah se rozpadl. Odešel, aniž čekal na to, co přijde dál, a krátce poté Nikola zjistila, že je těhotná.
Ivě je 48 let a za poslední desetiletí se pro ni strach o dceru stal každodenní součástí života. Pokaždé, když Nikola šla na operaci, Iva nevěděla, jestli se vrátí. Seděla na chodbách, čekala a modlila se, aby to dobře dopadlo. Když jí Nikola zavolala se zprávou o těhotenství, Iva nezareagovala tak, jak by si možná Nikola představovala. Nerozplakala se dojetím, neradovala se nahlas. Bylo ticho, pak krátce řekla, že se těší, a hovor ukončila.
Dnes o tom mluví otevřeně. Radost přišla, ale hned za ní přišel strach, který ji pohltil mnohem víc. Myslela na to, jak by vychovávala vnouče sama a jak by jednou dítěti vysvětlovala, kde je jeho matka, a tato myšlenka ji zdrtila. Strach v ní rostl a ona věděla, že ho v sobě nedokáže dál držet. Při jednom z dalších telefonátů to ze sebe Iva konečně dostala a řekla Nikole nahlas, čeho se bojí. Nikola chvíli mlčela, pak řekla, že ví a že jinak nemůže. Iva odpověděla, že to chápe, a pak spolu mluvily ještě hodinu.
Ještě ten večer Iva Nikole navrhla, aby se přestěhovala zpátky domů. Nechtěla, aby tím procházela sama, a Nikola nabídku bez váhání přijala.
Těhotenství od začátku probíhá pod přísným lékařským dohledem a Nikola dochází na velmi důkladné kontroly. Mimo to dodržuje klidový režim, který jejímu srdci pomáhá zvládat zátěž, kterou těhotenství přináší.
I přes náročný režim to Iva s Nikolou zatím zvládají, Iva je Nikole každý den oporou a Nikola zase ví, že není sama. A David? Ten se začíná ozývat čím dál víc. Jestli se jejich vztah dokáže znovu scelit, to zatím nikdo neví. Ranilo ho to, co Nikola zamlčela, a to i přesto, že při ní vždy stál. Některé věci se odpouštějí pomalu a některé rány se hojí ještě pomaleji.