Výběr pánve není jen o ceně, ale také o tom, co v ní budeme chtít vařit.
Zdroj: Pixabay
Kdo si pořizuje první vybavení do kuchyně, většinou řeší hlavně cenu a sáhne po tom, co je zrovna dostupné. U pánví ale nejde jen o částku, důležitější je to, co na nich budete připravovat a jak často je budete používat.
Kdo si vybavuje kuchyň poprvé, většinou řeší úplně jiné věci než materiál pánve. Potřebujeme si udělat snídani, rychlou večeři nebo něco jednoduchého o víkendu. Až později začneme přemýšlet nad tím, proč se na jedné pánvi všechno přichytává a na jiné jde všechno nějak snadněji.
V obchodě to ale není poznat na první pohled, protože všechny pánve vypadají podobně a rozdíly se ukážou až při vaření. Právě proto má smysl vědět, jak se jednotlivé typy chovají, aby člověk nekupoval něco, co nakonec skončí v zadní části skříňky.
Nepřilnavá pánev je nejjednodušší cesta, jak začít. Hodí se na vajíčka, palačinky, zeleninu i maso a nevyžaduje žádné velké zkušenosti. Nerezová pánev je úplně jiná liga, protože na ní jde maso krásně do barvy, jen je potřeba trochu cviku. Litina je těžká, ale spolehlivá, a když se s ní naučíte pracovat, odvede skvělou práci. Wok má smysl hlavně tehdy, když někdo rád připravuje jídla, která potřebují vysokou teplotu a krátký čas na pánvi. Každý typ má své místo, jen je dobré vědět, kdy se vyplatí.
Nepřilnavý povrch je pohodlný, ale nevydrží věčně. Nerez je odolný, jen chce trochu trpělivosti. Litina vydrží skoro všechno, jen je těžší a zabere víc místa. Hliník je lehký a rychle se zahřeje, ale bez kvalitního povrchu se snadno poškrábe. Kdo vaří jen občas, většinou ocení jednoduchou nepřilnavou pánev, která se dá pořídit za rozumné peníze. Kdo vaří často, ten časem zjistí, že se vyplatí mít něco pevnějšího, co zvládne i vyšší teploty a vydrží několik let.
Když jsem si pořizovala první věci do kuchyně, vůbec jsem neřešila, z čeho je pánev vyrobená. Hlavní bylo, aby to nestálo moc a aby se na tom dalo něco uvařit. Vzala jsem levný set, který vypadal dobře, a několik měsíců jsem byla spokojená. Až časem jsem si všimla, že se povrch začíná loupat, že se lívance s povrchem moc nekamarádí. Teprve tehdy mi došlo, že je rozdíl mezi pánví, která je levná, a pánví, která něco vydrží. Od té doby vybírám podle toho, co doma opravdu vařím, ne podle toho, co je zrovna v akci.
• pevné a dostatečně silné dno, které rozvádí teplo rovnoměrně
• povrch, který odpovídá tomu, co doma vaříte nejčastěji
• hmotnost, se kterou se vám bude dobře pracovat i při delším vaření
• kompatibilita se sporákem, hlavně pokud máte indukci
• snadná údržba a povrch, který něco vydrží i při běžném provozu
Tohle je pět věcí, které rozhodují nejvíc. Všechno ostatní jsou detaily, které člověk řeší až později.
Pro začátek stačí jedna univerzální pánev s nepřilnavým povrchem a průměrem kolem 26 cm. Dá se na ní udělat většina běžných jídel a člověk nemusí řešit složité techniky. Když se časem ukáže, že někdo rád dělá lívance, může přidat lívanečník. Kdo má rád rychlá jídla, ten ocení wok. A kdo chce zkusit pořádný steak, ten může později sáhnout po litině. Je to postup, který dává smysl i finančně, protože se nekupuje něco, co nakonec zůstane ležet bez využití.
Po několika měsících vaření se většinou ukáže, co doma opravdu chybí. Někdo začne péct maso častěji a ocení nerez. Jiný si oblíbí rychlá jídla a sáhne po woku. A někdo zjistí, že ho baví snídaně a pořídí si palačinkovou pánev. Je to přirozený vývoj, který ukazuje, že výběr pánve není jednorázová volba, ale postupné hledání toho, co se v kuchyni opravdu využije.