Mladí Češi se bojí další krize a pojišťují se druhou prací. Funguje to lépe než jeden úvazek? Budete se divit

Jeden úvazek už nestačí. Stále více mladých lidí ve věku 25 až 40 let kombinuje několik prací najednou. Důvod? Pandemie je naučila, že spoléhat se na jediný zdroj příjmu je hazard. Když v jednom oboru nastane okurková sezona, ve druhém můžete rozjet zakázky naplno.

Březen 2020. Telefon zvoní stále méně, schůzky se ruší jedna za druhou. Komu teď mám prodávat? Tuhle otázku jsem si kladla denně. Pracovala jsem jako obchodnice, nejdřív v energetice, pak jako pojišťovací makléřka. Žila jsem hlavně z provizí a najednou jsem sledovala, jak mizí nejen klienti, ale celé firmy. Bankrot vyhlašovaly i zajeté lokální značky, kam jsem jezdila roky.

Nebyla jsem sama. Podle odhadů ekonomů přišlo během pandemie o práci nebo výraznou část příjmu několik set tisíc lidí v Česku. Mnoho z nich si z toho vzalo ponaučení, které mění podobu českého trhu práce dodnes.

Dvě práce jako pojistka

Počet lidí s více zaměstnáními v Česku roste. Stále více mladých pracuje na zkrácené úvazky, kombinuje několik projektů nebo podniká pro více klientů současně. Trend je patrný zejména po pandemii, kdy si lidé uvědomili riziko závislosti na jediném zaměstnavateli.

Nejde jen o brigády ke stálému zaměstnání. Mladí lidé často kombinují dva nebo tři projekty v různých oborech, pracují na zkrácené úvazky nebo rovnou podnikají pro více klientů najednou. Starší generace to vnímá jako roztříštěnost nebo neschopnost rozhodnout se. Mladí v tom ale vidí chytrou strategii, jak přežít další možnou krizi.

Od obchodu ke kreativní činnosti

Když jsem viděla, jak se můj obchodní rybníček zmenšuje, nelenila jsem. Vrátila jsem se k tomu, co mě bavilo v minulosti, ale nikdy jsem to nebrala jako možné zaměstnání. Focení, kreslení a psaní. Začala jsem nabízet kreativní služby. Světe div se, fungovalo to.

Dnes mám dvě židličky, na kterých stojím: obchodní a kreativní. A právě tady je ta zásadní výhoda. Když v obchodu nastane okurková sezona, což bývá typicky přes léto nebo před koncem roku, kdy firmy šetří, v kreativním sektoru to často rozjíždím naplno. Grafické práce, fotografie na akce, copywriting. A naopak: když klienti na kreativní zakázky momentálně nemají, můžu se naplno věnovat obchodním schůzkám a uzavírání kontraktů.

Můj příjem je tak mnohem stabilnější než dřív, kdy jsem byla závislá jen na jednom odvětví. Zatímco kolegové řeší, jak přežít mrtvou sezonu, já jednoduše přepnu na druhou počítač do jiného programu.

Sedět na více židlích bez vyhoření

Není to tak, že jedna činnost je na úkor druhé? ptají se lidé v mém okolí často. Odpověď zní: může být, pokud si nestanovíte jasné mantinely.

Vyzkoušela jsem si to na vlastní kůži. Když jsem obě činnosti cpala do jednoho dne, byla jsem vyšťavená a neefektivní. Řešení? Rozdělit týden. Některé dny jsou čistě obchodní. Schůzky, nabídky, vyjednávání. Jiné dny patří kreativě. Focení, grafika, psaní. Hlava přepíná líp, když má jasno v tom, na co se má soustředit.

Klíč je v disciplíně a dobrém plánování. Když to nastavíte správně, máte víc svobody než lidi, kteří lpí na jednom klasickém zaměstnání. Můžete si dovolit odmítnout nevýhodnou zakázku, protože nejste existenčně závislí na jediném zdroji peněz.

Generační propast v chápání práce

Ne všichni ale tento trend vítají. Starší kolegové a někdy i rodiče mladých "multitaskerů" to často vnímají jako neschopnost se rozhodnout nebo nedostatek loajality k zaměstnavateli.

Generační rozdíl v chápání práce je tu zřejmý. Zatímco pro starší generaci byla loajalita jedné firmě hodnotou, mladší vnímají loajalitu především sobě samým. A k tomu potřebují jistotu, že nepřijdou ze dne na den o všechno.

Firmy samy navíc častěji přijímají flexibilní spolupracovníky místo fixních zaměstnanců. Digitalizace umožňuje pracovat odkudkoli a pro kohokoliv. Mladí lidé se prostě naučili hrát podle nových pravidel trhu práce.

Není cesty zpět

Pro mě osobně to byla pandemie, co mi otevřela oči. Dnes už bych se do jednoho úvazku nevrátila. Mám svobodu, stabilitu a dělám to, co mě baví. Nemusím se bát, že když jeden sektor zkolabuje, zkolabuju s ním.

Ekonomové se shodují, že tento trend bude pokračovat. A já jsem ráda, že jsem součástí téhle změny. Když přijde další krize, a ta jednou přijde určitě, budu připravená.