Králové bojovali patnáct let: Teprve nečekané zatmění Slunce zastavilo boje

Dva vyčerpaní panovníci sváděli patnáct let nelítostné boje o moc, dokud nezasáhla síla z nebes. Zatmění Slunce, které dnes vyhlížíme s nadšením, vrhlo starověké vojáky do zděšení a přinutilo je v půlce boje složit zbraně.

U řeky Halys stála 28. května roku 585 př. n. l. proti sobě od časného rána vojska Lýdie a Médské říše. Po patnácti letech války už oba tábory znaly každý kopec i brod v okolí, hranice se ale za celou tu dobu nepohnula. Nikdo z přítomných netušil, že se právě tento den zapíše do dějin, protože krátce po poledni přišel zvrat, který nikdo nečekal.

Obloha začala pozvolna temnět, až se jasné odpoledne proměnilo v hlubokou noc. Zatmění Slunce, které dnes vyhlížíme s nadšením a přes ochranné brýle, tehdy naplnilo ostřílené válečníky úzkostí, že se na ně hněvají samotní bohové. Zbraně jim pomalu klesaly k zemi a čekali na to, co se bude dít.

Spor o území rozdmýchala panovnická urážka

Dnešní historici vidí za kořeny konfliktu střet mocenských zájmů dvou říší v Anatolii. Obě strany usilovaly o co největší díl území a ani jedna nehodlala ustoupit. Řecký dějepisec Hérodotos ovšem zaznamenal i barvitější verzi. Podle ní sloužila médskému králi Kyaxarovi skupina skythských lovců. Jednou se vrátili z lovu s prázdnou a rozzuřený panovník je zasypal urážkami. Dotčení lovci se pomstili krutě, o život připravili králova vlastního syna a poté prchli pod ochranu do Sard, hlavního města Lýdie.

Tamní král Alyattés II. odmítl uprchlíky vydat. Z osobní zloby se rázem stala záminka k vyhlášení války. Obě armády se pak patnáct let vzájemně vyčerpávaly v těžkém terénu, ztrácely muže i zdroje, hranice se přesto nepohnula ani o píď. Nikdo nechtěl ustoupit, natož se vzdát.

Předpověděl učenec z Řecka, co se stane?

Thalés z Milétu prý dokázal zatmění pro oblast Egejského moře a přilehlého vnitrozemí odhadnout s předstihem. Opřel se o babylonskou astronomii a určil rok, kdy k úkazu dojde. Moderní věda mu dala za pravdu. Propočty odborníků z NASA potvrdily, že zatmění vrcholilo nad Atlantským oceánem na 37,9° severní šířky a 46,2° západní délky a nad západní Anatólii dorazilo v odpoledních hodinách. Právě spojení starých textů s astronomickými modely dělá z téhle události unikát. Jde dost možná o nejstarší dějinnou událost, u které známe naprosto přesné kalendářní datum.

Zatmění Slunce přineslo vytoužený mír i sňatek

Pohled na zčernalé Slunce zapůsobil na obě strany, strach v nich vyvolal pocit, že je nutné s boji přestat. Přítomní si úkaz vyložili jako zlé znamení bohů, kteří si nepřejí další krveprolití. Hérodotos zaznamenal, že jakmile Médové a Lýdové viděli, jak se den mění v noc, střet ustal a obě strany zatoužily po míru. Náhlá tma nabídla oběma králům ideální východisko ze slepé uličky. Mohli odejít se ctí, bez pocitu porážky a bez dalších marných ztrát. Diplomaté rychle sjednali příměří a stvrdili ho svazkem obou dynastií.

Dceru krále Alyatta II. jménem Arienis provdali za Kyaxarova syna Astyaga. Řeka Halys, dnešní Kızılırmak v Turecku, se stala oficiální a pevnou hranicí mezi oběma státy. Nové uspořádání pak fungovalo spolehlivě po celá desetiletí.

Věštba z Delf zničila mocnou říši

Klid vydržel až do chvíle, kdy pozdější lýdský král Kroisos zatoužil vytáhnout proti rostoucí perské hrozbě. Před výpravou požádal o radu slavnou věštírnu v Delfách a dostal pověstnou odpověď. Překročením řeky Halys prý zničí velkou říši. Kroisos slyšel jen to, co slyšet chtěl, tedy jistý pád protivníka. Osud si ale pohrál se slovy věštby krutě. Onou zničenou říší se stala jeho vlastní Lýdie a Peršané záhy ovládli i Médskou říši.

Nebeský úkaz tak jednou zastavil dlouhou válku a podruhé, skrze temnou věštbu, spustil pád celého království. Málokterý okamžik starověku umíme datovat na den přesně. Tenhle stín nad řekou Halys mezi ně patří.

Zdroje: Autorský text, Wikipedie, ČT24