Tichý zánět ucha bere dětem sluch, aniž by bolel. Ve škole je pak mají za lajdáky

Zánět středního ucha zná spousta rodičů z nočních cest na pohotovost, kdy dítě pláče a chytá se za ucho. Přichází rychle a nejčastěji až po setmění. Za tou náhlou bolestí přitom stojí křehká anatomie a léčba, kterou je dobré znát dřív, než udeří noc.

Dítě usne bez potíží, kolem půlnoci se ale probudí s pláčem, sahá si na ucho a nedá se utišit. Teploměr ukáže horečku a bolest během chvíle zesílí. Zánět středního ucha patří k nejčastějším dětským nemocem a málokdy počká do rána. Ale netýká se jen dětí, často postihuje i nás dospělé a vrací se mnohdy často, jen co se zapomeneme hlídat.

Zánět středního ucha začíná rýmou

Většina zánětů startuje úplně nenápadně, prostou obyčejnou rýmou. Infekce z nosohltanu se přesune Eustachovou trubicí, tenkou spojnicí mezi nosem a středním uchem. Tahle trubice běžně vyrovnává tlak a odvádí přebytečnou tekutinu. Jakmile ji ucpe otok nebo zvětšená nosní mandle, ve středoušní dutině vznikne podtlak, nahromadí se tekutina a bakterie v ní snadno najdou ráj.

Děti to schytávají mnohem častěji než dospělí a má to jasný důvod. Jejich Eustachova trubice je kratší, širší a míň sklopená k nosohltanu, takže infekce má cestu nahoru snadnější. Riziko zvedá oslabená obranyschopnost, alergie, poškozený bubínek nebo právě zbytnělá nosní mandle. Nejvíc ohrožené bývají děti ve školkách a v zimních měsících.

Bolest udeří v noci znenadání

Akutní zánět propukne rychle a nejčastěji vleže, proto tak často budí právě v noci. Poloha vleže pomáhá infekci putovat trubicí nahoru do středouší. Nástup bývá prudký, přidá se horečka, občas zvracení nebo výtok z ucha. Nejdřív ucho zalehne, potom nastoupí pulzující bolest, kterou pozná každý rodič podle pláče a sahání na ouško.

V řadě případů bubínek povolí sám ještě před cestou k lékaři. Zní to drasticky, prasknutí ovšem přinese takřka okamžitou úlevu, protože z ucha odteče nahromaděný hnis a povolí tlak. Menší děti to nedokážou popsat slovy, zato to dají najevo hlasitě a jasně. Nicméně prasknutí je často širší rána, než kdyby ucho propíchl lékař. Má to tedy plusy i minusy.

Od kapek po propíchnutí bubínku

Léčba míří hlavně na bolest, samotný zánět a prevenci dalších návratů. Proti bolesti dobře poslouží běžné léky s ibuprofenem nebo paracetamolem. V počátku pomůžou protizánětlivé kapky, rozvinutý zánět ale někdy vyžaduje paracentézu, tedy cílené propíchnutí bubínku lékařem. Zákrok není příjemný, zato uleví během chvíle, jakmile hnis a tekutina dostanou cestu ven.

Pokud je výtok hnisavý a bakteriální, přijdou na řadu antibiotika. K rychlejšímu zotavení hodně přispěje pořádné smrkání a nosní kapky, které stáhnou otok sliznice i v Eustachově trubici. Právě proto se vyplatí držet nos stále průchodný.

Horší varianta zánětu se ozývá potichu. Chronická forma nezačíná horečkou ani ostrou bolestí, hlásí se spíš praskáním, šuměním a pocitem zalehlého ucha. Vzniká z ní nedoslýchavost, kvůli které bývají děti nespravedlivě škatulkovány jako nepozorné nebo neposlušné. Když se tekutina drží ve středouší přes tři měsíce, nastupuje audiometrie, tympanometrie a často ventilační trubičky, které ucho odvětrají.

Proč se zánět rád vrací

Jedna vlastnost dělá ze zánětu středního ucha úporného návštěvníka. Narušená sliznice středouší je náchylnější k dalšímu zánětu, takže se rád vrací a jeho další průběh bývá těžší. Prevence proto stojí na maličkostech, hlavně na průchodném nose a včasném řešení rýmy.

U dětí s ventilačními trubičkami platí ještě jedno pravidlo. Do ucha nesmí vniknout voda, takže potápění hlavy jde po dobu léčby stranou. Trubičky drží v bubínku zhruba šest až dvanáct měsíců a poté se většinou uvolní samy.

Podceňovat se zánět nevyplácí ani u zdánlivě klidné chronické formy. Tichá nedoslýchavost umí dítě ve škole nespravedlivě odsunout mezi nepozorné a zanedbaný zánět dokáže přerůst až v mastoiditidu. Včasná návštěva lékaře proto zůstává tou nejlevnější pojistkou, jakou ucho má.

Dá se zánětům předcházet?

Osobně mám za sebou zánětů středního ucha od dětství nepočítaně. Už vím, že ponořit hlavu do vody není dobrý nápad, nosím špunty do uší a nepokouším to. Platí to i pro návštěvy kadeřnice, kde mě po mytí hlavy v salonu už párkrát zánět v následujících dnech potrápil. Pokud by si po prodělaném zánětu uší vaše dítko stěžovalo na to, že potřebuje nová sluchátka, tak se za něj přimlouvám.

Například klasické pecky do uší už nesnesu, ale ani klasická sluchátka nejsou vždy terno. Čím větší polštářky, tím menší šance, že mi sluchátka budou vadit.
Jak se říká, zdraví máme jen jedno a lepší je koupit nové pomůcky školákům než je vidět s bolavým uchem doma.

Zdroje: Autorský text, NZIP, Fakultní nemocnice Olomouc