Úkol zněl jasně: „Natrhej švestky na koláč.” Drama na zahradě skončilo modřinami a povidly pro celou rodinu

Když se řekne hrdinství, každý si představí hasiče v plamenech nebo horolezce na skále. Já už ale vím, že hrdinou může být i obyčejný chlap na zahradě. Důkazem je můj kamarád Vašek. Stačilo, aby ho jeho žena poslala pro švestky a jablka, a z obyčejné soboty se stal napínavý thriller.

Nevinný začátek velkého dramatu

„Prosím tě, natrhej mi švestky a taky pár jablek, chci zadělat na koláč a povidla,” zaznívá z kuchyně hlas, který každý zahrádkář zná. Vašek si nasadil klobouk, zaklonil hlavu k vysoké švestce a sebevědomě prohlásil, že to zvládne snadno. Vždyť na stromy lezl jako malý kluk! Jenže to bylo před dvaceti kily navíc a třiceti lety dozadu.

První pokus byl klasický - objal kmen a zkusil se vyšplhat nahoru. Výsledek? Sotva půl metru výšky, sjezd dolů po kůře a přistání na zádech v trávě. Když se oklepal, pouze suše konstatoval: „Test první se nezdařil, zkusíme další.”

Inženýrské řešení aneb plastová židle versus gravitace

Každý správný chlap věří na techniku. Vašek pod strom postavil starou plastovou židli, na ni prázdnou bednu od piva a začal opatrně balancovat. Ze vzdálenosti to vypadalo jako stavba z dětských pohádek, kde byl hlavním hrdinou Pat a Mat. Jakmile se natáhl po nejhezčí švestce na větvi, celá konstrukce se sesypala jako domečky z karet a on letěl střemhlav dolů.

Pád byl nejméně se třemi vruty, přistání vedle kompostu tvrdé, ale v ruce pevně stisknutá hrst švestek dokazovala, že hrdina se nevzdává bez boje. Trofejní úlovek byl zachráněn.

Archeologie v kůlně a historické štafle

Po krátkém odpočinku zamířil náš hrdina do kůlny. Vytáhl odtud velmi zaprášené štafle, které pamatovaly ještě stavbu domu - každý krok vrzal jako stará podlaha, ale držely. Vašek se vyšplhal výš a výš, až připomínal spíš cirkusového akrobata než poklidného zahrádkáře.

V tom okamžiku z kuchyně zaznělo připomenutí, že návštěva přijde za hodinu. To bylo jako červený hadr na býka - Vašek začal riskovat. Balancoval v koruně stromu, natahoval se po každé švestce, štafle se pod ním nebezpečně kývaly.

Plná mísa versus ženské nároky

Po hodině tvrdé práce slezl zpocený, odřený a špinavý, ale pyšně nesl velkou mísu švestek. Čekal zasloužené uznání za hrdinský výkon. Místo toho uslyšel: „To je všechno? Na koláč, na povidla a na zavařování to nestačí. A jablíčka jsou kde?”

Pohled, který své ženě věnoval, mluvil za tisíc slov. V tu chvíli pochopil, proč sousedi mají teleskopické tyče na ovoce a proč jsou ortopedická oddělení v září přeplněná. Taky ho ta záda bolí, ale to přejde.

Velké finále a sladká odměna

Náš hrdina se nevzdal. Lezl ještě třikrát, dokud nepřinesl dostatek švestek a jablek na koláče, povidla i kompoty. Výsledek stál za to - švestkový koláč byl podle návštěvy vynikající, povidla voňavá, ale Vašek měl modřiny na místech, o kterých se raději nezmiňovalo. Když si večer dopřával domácí jablíčko, říkal si, co s tím všichni nadělají, vždyť to nakonec nebylo tak hrozné a chytal se za bolavé koleno.

Ponaučení pro všechny kamarády-zahrádkáře

Když mi Vašek své dobrodružství vyprávěl, uvědomila jsem si, že skutečné hrdinství není jen o velkých činech. Někdy je to prostě o tom, když chlap riskuje zdraví na vratkých štaflích jen proto, aby jeho žena mohla péct koláče pro návštěvu a zavařovat ovoce pro celou rodinu.

Skutečná láska se měří nejen polibky a květinami, ale i ochotou riskovat páteř pro švestky na koláč. A když pak celý dům voní domácími dobrotami a rodina si pochvaluje, všechny modřiny a odřeniny stojí za to.

Příští rok si Vašek nejspíš pořídí tu teleskopickou tyč. Anebo prostě zaplatí sousedovic kluka za hodinku práce. Protože i když jsou domácí švestková povidla neodolatelně sladká, život bez zlomenin a modřin je přece jen sladší.