Recenze: Místo hospody uspávání batolete a krocení puberťačky. Beth se po nehodě sestry otočil život

Jedna vážná nehoda změní osud celé rodiny a žena, na kterou nikdy nebylo spolehnutí, se ze dne na den stane náhradní mámou dvou dětí. Pubertální neteř rozhodně není typ, který by jí to usnadnil, a tak Beth nezbývá nic jiného než konečně dospět.

Jsou knihy, které si koupíte s tím, že je přečtete pomalu, po večerech, bez spěchu. A pak jsou knihy, které vás pohltí dřív, než stačíte odložit šálek čaje. Krůček po krůčku od Sarah Turner patří do té druhé skupiny, i když to na první pohled vůbec nevypadá.

Hrdinka, která nám všem trochu připomíná nás samotné

Beth má třicítku za sebou a popravdě se nemá čím chlubit. Bydlí u rodičů ve svém dětském pokoji, střídá práce jako ponožky a páteční hospodské sezení je jediná věc, na kterou se dá spolehnout. Autorka knihy přitom o ní nepíše s despektem, naopak. Čtete o ní a v hlavě si říkáte, že takhle nezodpovědní jste kdysi byli i vy.

Román je psaný v ich-formě, což celou věc dělá osobnější. Díky tomu se cítíte být svým způsobem v kůži hlavní hrdinky, která se s novou rolí pere. Beth vás bere s sebou do každého rozhodnutí, každého výbuchu vzteku a každé chvíle, kdy by nejradši zmizela pod zem.

Jeden den, který změní vše

Zápletka se rozjede rychle. Protože Beth zaspí a auto jí nestartuje, nedorazí do práce včas. To samo o sobě není nic nového. Jenže právě ten den havaruje její sestra s manželem a na Beth poprvé v životě padne zodpovědnost, které se nedá vyhnout ani ujet. Přebírá péči o pubertální neteř Emmy a malého synovce.

Román Krůček po krůčku vydalo nakladatelství Red a autorka Sarah Turner ho napsala pod vlivem rozhovoru o psaní závěti pro případ, že by došlo k nejhoršímu. Zdánlivě banální impuls, ze kterého vyrostl překvapivě silný příběh.

Děti jako zrcadlo, které si nebere servítky

Pečování o děti Beth mění, ale ne způsobem, který by si sama zvolila. Neteř v ní probouzí hlášky, jaké slýchala od vlastní matky a přísahala, že je nikdy neřekne. Souběžně s tím musí čelit své matce, která jí nevěří a kontroluje každý její krok, protože se celý život dívala na to, že Beth něco nedotáhne do konce.

Spisovatelka tohle napětí mezi ženami v rodině vykresluje bez melodramatu. Nejsou tam velké výjevy ani usmiřovací scény jako ze seriálů. Je tam jen ten pomalý, vyčerpávající proces, kdy se člověk snaží ukázat, že je jiný, než ho ostatní vidí.

Jory a otázka, která visí ve vzduchu

Vedle Beth stojí její nejlepší kamarád Jory, se kterým ji jednou málem pojilo víc než přátelství. Autorka románu s tímhle vztahem pracuje opatrně a vůbec nepospíchá. Není to romance z červené knihovny, je to příběh o tom, co se stane, když si dva lidé přiznají, co dávno věděli, a konečně se tím nechají unést.

Román za sebe hodnotím jako dojemný, místy veselý, i když příběh začíná vážnou nehodou, při které se jedné rodině otočí život naruby. Příběh s mnoha hezkými myšlenkami a jemným humorem, který si určitě ráda v budoucnu přečtu znovu, protože Beth byla prostě roztomilá tím, jak se pokusem a omylem učila být zodpovědnou ženou, na kterou se může rodina spolehnout.

Pohnete se z místa jako Beth?

Krůček po krůčku není kniha o tom, jak překonat tragédii. Je to kniha o tom, jak se někdo, kdo celý život utíkal před odpovědností, naučí stát na místě. Autorka románu vám nepodsouvá morální ponaučení a nevysvětluje, jak má Beth žít. Nechá ji zkrátka žít a vy sledujete, co z toho vzejde.

Pokud hledáte román, který vás pohltí, ale nevysaje vám energii, tenhle je přesně pro vás. Beth vám v hlavě ještě chvilku zůstane a možná vás i trochu popožene jít zase krůček za krůčkem blíž ke svému cíli.

Zdroje: Autorská recenze knihy Krůček po krůčku (Sarah Turner, 2024), Dobrovský, přel. J. Tkáčová, ISBN 978-80-277-2096-5