Smradlavé houbičky můžou k šípku: Tuto přírodní náhradu na nádobí lze vypěstovat na zahradě

Zatuchlé houbičky a drátěnky sem tam potrápí nejednu hospodyňku, hlavně když znenadání dojdou a další balíček nikde. Místo kupovaných pomůcek na mytí nádobí lze na zahradě vypěstovat lufu, se kterou umyjete nejen nádobí a pánve, ale dokonce i sebe.

Kdykoliv sáhnete do šuplíku, čeká tam na vás celé balení houbiček na nádobí a vy máte klid. Jednu za druhou pak vyhazujete, protože zase nebyla pořádně vyždímaná a stihla zatuchnout. Přijde ale den, kdy odhodíte tu úplně poslední a celý balíček je náhle pryč. Nastává spěch do obchodu pro nové, což znám z vlastní kuchyně až moc dobře.

V hlavě mi teď ale hlodá jiná myšlenka. Co kdybych je příště vůbec nekupovala a šla na to přírodní cestou? Myčka poslouží na spoustu věcí, jenže do ní zdaleka nedáváme všechno. Buď vás po poslední houbičce čeká návrat ke starým pořádkům, mokrý hadřík a mytí, jak to zvládaly ještě naše babičky, nebo zkusíte změnu. Houbičky naštěstí nejsou jedinou cestou k čistému nádobí a mě osobně zaujala lufa.

Co je ta lufa vlastně zač

Lufa válcovitá je teplomilná popínavá rostlina z čeledi tykvovitých, blízká příbuzná dýní a okurek. Původem pochází z tropů a subtropů, kde ji tamní zahradníci využívali odjakživa. Časem se rozšířila dál a dnes ji vypěstujete skoro kdekoliv. Válcovité plody narostou běžně do třiceti až šedesáti centimetrů a nezasvěcený by je snadno spletl s přerostlou okurkou.

To pravé se ale ukrývá až pod slupkou. Když plod necháte na rostlině dozrát a pořádně vyschnout, dužina se promění v hustou síť pevných vláken. Odstraníte slupku i semena a v ruce vám zůstane houževnatý váleček, který zvládne mytí, drhnutí i jemnou očistu pokožky.

Vydrží dlouho a nesmrdí

Klasické houbičky ze syntetických materiálů mají krátkou životnost. Rychle se opotřebují, jsou náchylné k bakteriím a zápachem často nešetří, takže jich domácnost ročně protočí pěknou řádku. Lufa hraje úplně jinou ligu. Při pravidelném používání a správné péči vydrží v dobré kondici několik měsíců, klidně i celý rok.

Díky své struktuře nenasakuje nečistoty a zápach zdaleka tak ochotně. K povrchům nádobí se přitom chová šetrně a nezanechává škrábance. Využití navíc zdaleka nekončí u dřezu. Poslouží na čištění zeleniny i ovoce, jako kosmetická žínka na tělo a přes stejnou vláknitou hmotu se odjakživa cedí filtry, voda i olej. Vlákna se pro svou pevnost dostala i do překvapivých míst, tlumí totiž hluk a plnily se jimi třeba přilby vojáků v obrněných vozech. Po dosloužení pak lufa putuje rovnou do kompostu, protože je stoprocentně biologicky rozložitelná.

Vypěstujete si ji na zahradě sami

Kdo má kousek zahrady, zvládne si domácí houbičky vypěstovat úplně sám. Semena lufy klíčí nejlépe v teple mezi dvaceti a třiceti stupni, takže u nás se vyplatí předpěstovat sadbu a ven ji přesadit až koncem května, když pomine riziko mrazíků. Chlad pod deset stupňů totiž rostlina nesnáší.

Dopřejte jí hlubokou, spíš písčitou půdu a slunné místo. Lodyha dorůstá i patnácti metrů, takže se neobejde bez opory či mřížky, po které se popne vzhůru. Plody určené na vlákna sklízíte po čtyřech až šesti měsících, jakmile začnou žloutnout. Pak už je jen namočíte a promyjete ve vodě, zbavíte slupky a semen a necháte pořádně proschnout na slunci.

Hotovou lufu před prvním mytím ponořte do teplé vody, kde příjemně změkne a nabobtná. Naneste trochu saponátu a myjte jako obvykle. Po použití ji vždy dobře opláchněte a nechte uschnout na vzdušném místě, sem tam ji můžete vyprat v pračce na vyšší teplotu.

Místo nákupů jen trocha zahradničení

Docházející balení houbiček a věčný spěch do obchodu tak můžete klidně poslat k šípku. Stačí jedna nenáročná popínavka na plotě a celé měsíce máte po ruce houbu, kterou jste vypěstovali vlastníma rukama. Nezapáchá a po dosloužení se beze zbytku vrátí do půdy. Malý kousek soběstačnosti, který vyroste na zahradě a doslouží u vašeho dřezu nebo vany.

Zdroje: Autorský text, Wikipedie, iReceptář