Trapas u jídla: Alena si myslela, že mluví o matce, a odešla. Pravda byla úplně jiná

Sexy chlap, skvělá restaurace a neznalost, která vše zkomplikovala. Alena měla večer jako z románu, až do chvíle, kdy David začal u jídla opakovat něco, co jí sebralo všechny iluze o něm. Jenže netušila, že i na to si měla vytasit slovník nebo AI.

Jsou rande, na která se dáma připraví tak pečlivě, že příprava trvá déle než samotný večer. Výběr outfitu, správné líčení, doplňky a pak ta část, o které se veřejně nemluví, ale každá ji zná. Žiletka vzdala boj uprostřed akce, takže Alena musela s jednou nedokonale oholenou nohou ještě vyrazit do drogerie, než vůbec mohla začít řešit skříň. Sakumprásk, co by ženská neudělala pro gurmána, který básnil o své oblíbené restauraci tak přesvědčivě, že to muselo být epesní.

David dorazil jako správný gentleman přesně na čas, v luxusním autě, přímo pro ni. Strašně mu to slušelo. Na jídlo se těšila víc než na cokoli jiného, on o něm básnil tak dlouho. Restaurace vypadala přesně tak, jak si ji Alena představovala. Uvnitř tlumené světlo, vysoké stropy a jídelní lístek plný názvů, ze kterých nebyla moudrá ani po třetím přečtení.

Nevědomost jako nejlepší rádce

Číšník dorazil ke stolu celkem třikrát, než Alena konečně objednala. Co si vybrat, když si na každý chod berete pomalu slovník a přitom děláte, že vše znáte nazpaměť? Přiznat nevědomost nepřipadalo v úvahu, pýcha je silnější než pravda. Rychle vyfotila stránku mobilem, AI poradila, ona objednala, David se usmál. Možná se stačilo zeptat přímo jeho, ale to by musela přiznat, že něco neví.

Když přinesli jídlo, tak se jí ulevilo. Bylo pestré, barevné a vonělo dokonale. Ta nevědomost jí nejspíš zaručila nejlepší večeři, jakou kdy měla, protože v klasické restauraci by sáhla po něčem důvěrně známém. Odteď bude jídlo volit jinak. Jenže David se u toho jídla nějak rozpovídal a to jí celé zlomilo.

Tohle žádná máma z Ostravy neuvaří

Přinesli jídlo a Alena pochopila, proč je tenhle krásný týpek sám. Co kousek jídla, to jeho „u mami toto, u mami tamto“. Jako zaříkávadlo k dobrému, vychucenému jídlu. Zkoumala, jestli nemluví s přízvukem, přece jen v Praze nemají krátké zobáky. Že by byl z Ostravy? Jenže jí nesedělo, že by takový kus chlapa byl maminčin miláček, to by do něj neřekla. Škoda, tak fajn to mohlo být, i to jeho příjmení by k ní šlo.

Vydržela do půlky hlavního chodu. Pak mu řekla, že mu to přeje, že u mamky mu chutná, ale poslouchat celý večer o mámě nemá zapotřebí. David na ni koukal, jako kdyby spadl z višně. Takže nejen mamánek, ale ještě k tomu toho rozumu moc nepobral.

Kristýna se Aleně vysmála

Druhý den to Alena přišla celé vyprávět své nejlepší kamarádce Kristýně. Ta poslouchala, přikyvovala a pak se jí výraz v obličeji začal pomalu měnit. „Počkej,“ zastavila ji, „on říkal umami?“ Alena zírala a dodala: „Ne, určitě říkal u mami. Nebo nedělal pomlku? On mluvil strašně rychle a u toho hltal to jídlo.“

Kristýna vyprskla a radši odstavila sklenku vína na stůl, protože nemohla zastavit smích. „Zlatíčko, umami není u mami. To je pátá základní chuť, japonský výraz pro tu hlubokou, masitou plnost, která dělá dobré jídlo dobrým. Každý šéfkuchař a gurmán to zná nazpaměť.“

Alena seděla jako opařená. „Bože, to je trapas,“ vypadlo z ní a dala skleničku na ex. Ten týpek nebyl mamánek, byl přesně ten gurmán, za jakého se vydával, a ona celý večer bourala jeho rande vlastníma rukama.

Neznalost přišla Alenu draho

Kristýna se té historce smála ještě celý týden. Jakmile jí Alena volala, rýpavě se zeptala, jestli náhodou nebyla „u mami”. Alena stále přemýšlí, jestli Davidovi napsat a omluvit se a jestli by to vůbec mělo smysl. Musí ji mít za strašnou blbku. Pýcha je ale pořád silnější než svědomí, a tak zatím mlčí. Možná příště vezme AI nejen na výběr jídla, ale i na překlad toho, co jí říká ten, kdo ji na to rande vytáhl ven.