Košík plný hub? Toto opomenutí vám může způsobit vážné zažívací potíže

Češi milují houby a podzimní lesy jsou teď plné k prasknutí. Jenže zdánlivě bezpečný košík může skrývat nepříjemné překvapení. Něco, co může z radosti z houbaření udělat zdravotní problém, a přitom to často přehlédnou i ostřílení houbaři.

Houbaření patří k českému podzimu stejně jako svatomartinská husa nebo ranní mlhy. V lese to voní vlhkou půdou, listí šustí pod nohama a košíky se plní hřiby, liškami i klouzky. Jenže právě v říjnu, kdy se rána ochlazují a první mrazíky nenápadně přicházejí, se sběr hub může změnit v nechtěné riziko. Mnozí houbaři sledují druhy, barvy, vůni a místo růstu, ale zapomínají na jeden klíčový faktor. Tím je venkovní teplota.

Teplota rozhoduje o všem

Houby jsou citlivé na změny počasí. Pokud venkovní teplota klesne pod nulu, dochází k narušení jejich buněčné struktury. Klobouk může vypadat neporušeně, dužnina pevná, ale uvnitř už probíhá rozklad. Promrzlá houba mění vůni, chuť i konzistenci. Po rozmrznutí se stává živnou půdou pro bakterie, které mohou vyvolat zažívací potíže. Nejde o klasickou otravu, ale o nepříjemnosti, které si nikdo nepřeje. Průjem, zvracení nebo bolesti břicha jsou častým důsledkem konzumace houby, která prošla mrazem.

Zvlášť nebezpečné je, když houba jednou promrzne a pak rozmrzne. V takovém případě dochází k rozkladu bílkovin a ani tepelná úprava nezaručí bezpečnost. Houba může chutnat hořce, být slizká nebo mít zatuchlý zápach. To jsou jasné signály, že by měla zůstat v lese. Pokud si sběrač není jistý, zda houba prošla mrazem, měl by ji raději nechat být.

Kdy je sběr bezpečný

Bezpečné podmínky pro sběr nastávají tehdy, když noční teploty neklesají pod deset stupňů a denní se drží mezi patnácti až dvaceti pěti. V takovém počasí houby rostou zdravě, mají pevnou strukturu a typickou vůni. Ideální je vyrazit po dešti, kdy je půda vlhká a houby dostávají impuls k růstu. Pokud se však ráno objeví jinovatka nebo teploměr ukáže pod nulu, je třeba zpozornět.

Existují druhy, které mráz snášejí lépe. Patří mezi ně hlíva ústřičná, penízovka sametonohá nebo šťavnatka pomrazka. Tyto houby rostou i v listopadu, často na pařezech nebo v blízkosti vodních toků. Jejich struktura zůstává pevná, chuť výrazná a vůně nezměněná. Přesto i u nich platí, že opakované promrznutí může být problém. Sběrač by měl vždy zkontrolovat vzhled, vůni a konzistenci.

Les není lednice

Češi mají houbaření v krvi. Je to tradice, která spojuje generace, přináší radost i odpočinek. Právě proto je důležité znát nejen druhy, ale i podmínky, za kterých se sběr vyplatí. Teplota je klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, zda si domů přineseme lahůdku nebo zdravotní riziko. Les je štědrý, ale i zrádný. Pokud chceme, aby houbařská sezóna skončila úsměvem a ne bolestí břicha, musíme se naučit číst nejen atlas hub, ale také sledovat teploměr.

Závěrem platí jednoduché pravidlo. Houby sbírejte jen tehdy, když jste si jisti jejich stavem. Pokud váháte, nechte je tam, kde vyrostly. Les vám poděkuje a vaše trávení také.

Zdroje: zeleninovazahrada.cz, vlasta.cz