Tři muži denně si sáhnou na život: Měsíc duševního zdraví učí říct si o pomoc

Vypadá to na pohodového, aktivního chlapa s plným diářem. Jenže za výkony, plány a vtípky se občas skrývá muž, který neví, jak říct, že to nezvládá. Červen připomíná, že tohle trápení neznamená slabost, ale lidskost, která se nesmí trestat, ale řešit.

Kamarád, který vás už potřetí tento měsíc přemlouvá na pivo. Kolega, co vypadá, jako by se každou chvíli sesypal. Táta, který toho má na bedrech čím dál víc, ale mávne rukou a řekne, že je to v pohodě. Mladík, který se pere sám se sebou, cítí se nepochopený, ale místo rozhovoru raději zavře dveře a odejde.

Červen je mezinárodním měsícem duševního zdraví mužů. Právě tihle muži jsou důvodem, proč na tohle téma nestačí jen tiše přikývnout a jít dál.

Být silný neznamená mlčet a strhat se

Od dětství dostávají chlapci jasné instrukce, nejčastěji slyší klasickou větu „Chlapi nikdy nebrečí“ nebo „Nebuď padavka“. Zní to nevinně, ale zanechává to v nich bohužel stopu, která se táhne celým jejich životem.

Vědci v roce 2022 sledovali, jak muži po celý život nakládají s tím, když se jim nedaří. Zjistili něco, co spousta z nás tuší, ale málokdo říká nahlas. Chlapům se od dětství vrylo pod kůži, že říct si o pomoc je prohra. Tak to prostě chodí, a proto také mlčí.

Tohle přesvědčení životy nezachraňuje. Naopak je ohrožuje. Muži se izolují, stahují se do sebe a přestávají důvěřovat okolí, natož aby se někomu svěřovali. Část z nich to překoná, část bohužel ne.

Čísla bohužel mluví za vše

V roce 2023 si v Česku vzalo život 1 253 lidí. Z toho 1 019 osob bylo mužského pohlaví. Každý den tedy průměrně přijdeme o více než tři muže, to rozhodně není málo. Na každou ženu, která toto rozhodnutí udělá, připadají více než čtyři muži. Přičemž reálné číslo bude ještě vyšší.

Řada případů se zapíše jako nehoda nebo událost bez zjištěného úmyslu, protože u spousty úmrtí prostě nikdo nezjistí celý příběh toho člověka. Upřímně jsem zažila několik vážných událostí v okolí přátel a rodiny, které nedopadly dobře. Víte, co všechny ty muže spojovalo? Většinou to byli slušní, pohodoví tátové od rodin, do kterých by nikdo neřekl, že jim něco je, natož že by mohli provést něco tak zásadního. Případně kluci, kteří neunesli rozchod a bohužel se stáhli do sebe a začali se vyhývat přátelům.

Bohužel se Česko mírou sebevražednosti pohybuje mírně nad průměrem Evropské unie. Nejvíce ohroženi jsou muži nad 70 let. Ve věkové skupině mezi 15 a 29 lety pak sebevražda stojí za každým čtvrtým úmrtím.

Práce, výkon, rodina, ale co vy?

Moderní muž čelí velkému tlaku, který často nepolevuje, ani když se dostane do důchodového věku. Očekává se od něj výkon v práci, nadstandardní příjem, vlastní bydlení, zajištěná rodina, energie na víkendy s dětmi a k tomu péče o vlastní zdraví, jenže často jen fyzické.

Chlapům pracujícím rukama, na stavbě nebo v továrně, hrozí za přiznání deprese ztráta respektu. Být označen za toho, kdo to nezvládá, v silně maskulinním prostředí bolí víc než samotná únava. Masky zůstávají nasazené a vyčerpání se hromadí tiše, roky se nic neděje a v dotyčném muži to bobtná. Alkohol nepomáhá, rodina tím trpí a vše se nabaluje.

Spousta mužů přitom popisuje, že jedinou osobou, které se svěří, je partnerka nebo matka. Žena, u které je riziko odmítnutí nižší. To samo o sobě říká hodně o tom, jak bezpečně se muži ve svém okolí skutečně cítí. Jenže ne vždy se dokáží svěřit i těmto dvěma dámám a nastává o to horší boj se sebou samým a trápením, které ho provází.

Jak poznat, že někdo potřebuje vaši pomoc

Ne každý, kdo se trápí, to dá najevo přímým přiznáním. Muži v krizi se často stahují, přestávají chodit mezi lidi a ztrácejí zájem o věci, které je dřív bavily. Někdy přibývá alkohol, jindy se z člověka stane tichý stín sebe sama. Takový ten stav, kdy tušíte, že něco není v pořádku, ale bojíte se zeptat. Jenže zrovna tahle osoba by to opravdu potřebovala.

Varovné signály: Změna nálady, pocit bezvýchodnosti, nespavost nebo ztráta chuti do práce i koníčků.

Nepotřebujete být vystudovaným terapeutem, abyste pomohli někomu ve svém okolí. Stačí se zeptat, jak se opravdu má, a nebrat odpověď „Dobře.“ za dostačující, ale chtít, aby to dotyčná osoba trochu rozvedla. Pak si najít čas na odpověď a říct svůj názor a že svět není černobílý. Třeba z toho vypadne, že je zacyklený v situaci, o které má dojem, že nemá východisko. Jenže je možné, že právě vy přijdete společně na to, že tomu tak není.

Život se má žít, ne přežívat

Říct si o pomoc není kapitulace ani srabáctví, ale odvaha postavit se tomu čelem. Ti, kteří se se svým trápením nakonec někomu svěřili a vyhledali pomoc, se shodují na tom, že toho nelitují. Přestat předstírat, že je vše v pořádku, jim paradoxně vrátilo pocit, že situaci drží ve svých rukou, ne ona je.

Duševní zdraví není výsada ani luxus. Je to základ, bez kterého se kariéra, rodina ani výkony nedají dlouhodobě udržet. Pokud znáte někoho, kdo odpovídá tomu, co tu zaznělo, možná je čas ho zastavit a zeptat se, jak se skutečně má. Pozvání ven mimo jeho klasický denní režim mu může pomoci více, než tušíte.

Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Národní ústav duševního zdraví, Studie: McKenzie, S. K., Oliffe, J. L., Black, A., & Collings, S. (2022). Men’s experiences of mental illness stigma across the lifespan: A scoping review.