Marilyn Monroe, jak ji neznáte. Za ikonou se skrývalo zlomené dítě z ústavu

Šedesát let po její smrti vycházejí stále nové knihy, dokumenty i filmy o Marilyn Monroe. Svět si pamatuje ženu v bílých šatech nad mřížkou metra, jenže za tou ikonou žila Norma Jeane Bakerová, dívka, která celý život hledala jen jedno, a tím byla láska.

Marilyn Monroe zemřela v srpnu 1962 a od té doby ji svět pohřbil a vzkřísil tolikrát, že se to přestalo počítat. Novela, film, výstava, dokument, vždy znovu ta stejná tvář s rozesmátými ústy a světlými vlasy, vždy znovu ta fascinace, která se nechce vytratit. Jenže za Marilyn Monroe nestála jen sexbomba, byla to žena s velmi těžkým životem, který horko těžko zvládala.

Pravým jménem Norma Jeane Bakerová, se tato hvězda narodila 1. června 1926 do světa, který jí od prvního dne příliš mnoho nenabídl. Celý život pak strávila tím, že se z tohoto světa pokoušela vymanit.

Dítě bez pevné půdy pod nohama

Matka Gladys Bakerová nebyla zlá žena, byla jen zlomená, sama a nepřipravená na mateřství, které společnost dvacátých let na svobodnou matku svalila s drtivou silou. Novorozenou Normu Jeane svěřila sousedům Bolenderovým a dítě u nich žilo téměř sedm let v péči, která byla laskavá, ale dočasná.

Gladys si dceru nakonec vzala zpět, jenomže záhy utrpěla nervové zhroucení a skončila v léčebně, kam se vracela znovu a znovu po zbytek života. Pro malou Normu Jeane následovalo stěhování za stěhováním, pěstounská rodina za rodinou, a mezi tím vším rok v sirotčinci, kde se naučila, že bezpečí je věc, na kterou se nedá spolehnout.

První manželství jako únik před sirotčincem

V šestnácti letech se Norma Jeane provdala za Jima Doughertyho, souseda pěstounské rodiny Goddardových, a důvod byl zcela pragmatický, protože Goddardovi se chystali přestěhovat na východ a bez manžela by ji čekal návrat do ústavu.

Jim byl ochotný hrát roli zachránce a ujal se jí celým srdcem, ale Norma Jeane k romantice tehdy měla hodně daleko. „Bylo to jako být přeložena do zoo,” řekla o manželství později a v té větě nebylo ani stopy po přehánění. Vydrželi čtyři roky, Jim odešel do války, ona se nastěhovala k jeho rodičům, nudila se a nakonec přijala práci v továrně na zbrojní materiál.

Tam ji fotograf zachytil pro válečnou propagandu a ty snímky ji přivedly k modelingu, od nějž byl pak jen krůček k filmovému plátnu. Jakmile spatřila tuhle cestu, podala žádost o rozvod a Jim se dozvěděl výsledek dřív, než stačil cokoliv namítnout.

Se jménem Marilyn se chvilku prala

Fox podepsal smlouvu s Normou Jeane a hned požadoval změnu jména. Příjmení Monroe jí nevadilo, ale Marilyn? Přátelům pak vyprávěla, že zpočátku nevěděla, jak to jméno vůbec napsat. Přesto se Marilyn Monroe stala, a stala se jí s vervou, která přesahovala všechno, co studio původně plánovalo.

Malá, ale důležitá role v Asfaltové džungli, pak Páni mají radši blondýnky, pak Někdo to rád horké, a najednou tu stála žena, která nebyla jen herečkou, ale symbolem celé dekády. Jenomže celebrity mají život zalitý sluncem, nemůžou si dovolit přijít o dítě, brát prášky na spaní nebo potají plakat v šatně mezi záběry. To dělala Norma Jeane, zatímco Marilyn stála před kamerou s úsměvem, který vypadal přesně tak, jak ho scénář vyžadoval.

Za lesklou fasádou rostla únava

Manželství s baseballistou Joe DiMaggiem skončilo mimo jiné kvůli scéně, kde Marilyn stála nad větrací mřížkou metra a vítr jí nadzvedl sukni, a Joe, který byl přítomen natáčení, to nedokázal vydýchat. Pak přišel Arthur Miller, intelektuál a spisovatel, a zdálo se, že tentokrát bude všechno jinak.

Jenže Norma Jeane objevila v jeho zápisníku větu, z níž bylo zřejmé, že ji chápe jako zklamání, a od té chvíle bylo po iluzích. Prodělala několik potratů, pokoušela se o roli matky a pokaždé neúspěšně, a zároveň nesla na bedrech závislost na lécích na spaní a tlak studia, které od ní čekalo výkon bez ohledu na to, co se dělo uvnitř.

Slavná narozeninová píseň pro Johna Fitzgeralda Kennedyho v Madison Square Garden v květnu 1962 byla jedním z jejích posledních velkých veřejných vystoupení, a tehdy vypadala nejzářivěji, přestože se za tou září skrývala opravdu těžká únava.

Britney Spears jako zrcadlo jiné doby

Často, když se píše o Marilyn, dříve nebo později padne srovnání s Britney Spears, a není to náhoda. Obě byly od mládí formovány průmyslem, který z nich potřeboval produkt, ne ženy s vlastní vůlí. Britney procházela veřejným kolapsem, opatrovnictvím řízeným otcem a roky bez práva rozhodovat o vlastním těle, a přesto přežila a dokázala o tom promluvit.

Marilyn neměla nikoho, kdo by ji před světem ochránil, a systém, který ji stvořil, se o ni při prvních vážnějších potížích přestal zajímat. Oba příběhy mluví o tom, co se stane, když se ze živé ženy udělá ikona dřív, než ona sama stačí zjistit, kdo vlastně je. Doufejme, že Britney bude mít dost sil na to, aby svůj příběh dopsala jinak.

Marilyn nás bude fascinovat pořád

V noci ze 4. na 5. srpna 1962 ji našli mrtvou v jejím domě v Los Angeles, úřední příčina zněla předávkování léky, a co se tam té noci doopravdy stalo, to už se zřejmě nikdy nedozvíme. Zůstaly po ní filmy, fotografie a ta jedna věta o zoo, v níž bylo víc upřímnosti než ve všech pózách dohromady.

Svět se k ní vrací znovu a znovu ne proto, že by byl posedlý skandálem, ale proto, že v jejím příběhu vidí něco, co ho pořád zneklidňuje. Sláva nestačila, krása také ne a láska, po níž Norma Jeane toužila od dětství, přišla až po smrti od milionů cizích lidí, kteří ji osobně nikdy nepoznali.

Zdroje: Autorský text, Emirates woman, Luxury London ,Seznam Zprávy