Babičky místo odpočinku věnují veškerou svou energii vnoučatům.
Zdroj: Freepik
Důchod měl být časem odpočinku, cestování, koníčků a konečně chvíle pro sebe. Realita mnoha českých seniorek ale vypadá jinak. Místo zaslouženého klidu se ocitají v roli nepřetržité chůvy, taxikářky a pomocnice v domácnosti. A začínají se bouřit.
„Myslela jsem si, že konečně budu mít čas na sebe, na zahradu, na čtení,“ říká si pro sebe Jana poté, co ji dcera znovu požádala, jestli by pohlídala malou. Vnučka má nachlazení, do školky nemůže, a někdo ji přeci hlídat musí.Podobných příběhů přibývá. Čerstvé důchodkyně se místo odpočinku ocitají v ještě intenzivnějším tempu než během svého pracovního života. Rozvoz dětí do školky, vyzvedávání ze školy, doprovod na kroužky, hlídání o víkendech - to vše se zdá být automaticky jejich povinností. To přeci babičky dělají.
Problém vzniká pozvolna a nenápadně. Nejdřív je to jen výjimka - „babičko, můžeš nám pomoct?“. Postupně se však z výjimky stává pravidlo. Děti počítají s tím, že babička je vždycky k dispozici. Vždyť je přeci v důchodu, má čas, a navíc má vnoučata ráda. Ať je ráda, že s dětmi může být!Jenže mít ráda vnoučata neznamená chtít se o ně starat nonstop. Rozdíl mezi občasným hlídáním a systematickým nahrazováním placené péče je propastný. A babičky si to začínají uvědomovat.Situace se často komplikuje i v manželstvích seniorů. Partner, který si důchod představoval jako společné cestování, vycházky a odpočinek, se najednou ocitá sám. Manželka je pořád zaneprázdněná vnoučaty. Vznikají spory, výčitky a napětí.
Mladé rodiny se často brání argumentem, že školky jsou drahé, hlídání je nedostupné a babička „to přeci ráda dělá“. Argumentují také tím, že předchozí generace prarodičů byla více zapojena do péče o vnoučata, takže je to normální.Pravda je však složitější. Dnešní seniorky jsou aktivnější, zdravější a mají více zájmů než jejich předchůdkyně. Navíc často pracovaly do vyššího věku, takže jejich vlastní potřeba odpočinku je oprávněná.Zároveň dnešní rodiče čelí jiným tlakům než jejich rodiče. Životní náklady jsou vyšší, oba partneři často musí pracovat, a kombinace práce a rodičovství je náročnější než dříve.
Mnohé babičky se ocitají v pasti sociálního tlaku. Odmítnout pomoc s vnoučaty se zdá sobecké. Ostatní babičky přeci také hlídají. Co si o ní budou myslet děti? A co sousedé?Přitom právo říct „ne“ mají. Důchod není automaticky znamením, že se z člověka stává bezplatná služba pro zbytek rodiny. Je to období, kdy má konečně čas věnovat se svým zájmům, zdraví a potřebám.
Řešení není v úplném odmítnutí pomoci ani v rezignovaném přijímání všech požadavků. Klíčem je otevřená komunikace a nastavení jasných hranic.
Ideální je najít kompromis, který vyhovuje všem. Například stanovit pravidelné dny, kdy babička může hlídat, ale zároveň si ponechat dny jen pro sebe. Nebo se domluvit na systému, kdy výjimečná pomoc je možná, ale pravidelná péče má své limity.Důležité je také oceňování. Babičky by měly slyšet „děkuji“ místo automatického očekávání. Jejich pomoc má hodnotu - jak emocionální, tak finanční.
Důchod by měl být odměnou za desetiletí práce, ne začátkem nové směny. Babičky, které si stěžují na přetížení péčí o vnoučata, nejsou sobecké. Jsou to ženy, které mají právo na vlastní život, odpočinek a naplnění.Rodinám, které se potýkají s tímto problémem, pomůže hlavně upřímná konverzace. Místo tichých výčitek a pasivní agrese je lepší sednout si a otevřeně si říct, co kdo potřebuje a co zvládne.Vnoučata můžeme milovat, aniž bychom se vzdali sebe sama. A dobré vztahy v rodině vznikají na základě vzájemného respektu, ne jednostranného obětování.
Inspirace
21. 10. 2025
Inspirace
15. 10. 2025
