Antistresové omalovánky prý pomáhají odpočívat a uklidnit mysl. (Foto: Canva)
Měla jsem v plánu klidné odpoledne. Sednu si, vezmu si pastelky a budu si jen tak vybarvovat mandalu, nechám stres odejít. Realita byla trochu jiná. Zlomená pastelka, hledání ořezávátka, tupý nůž a neplánovaný kulinářský zážitek.
Naivně jsem si myslela, že antistresové omalovánky budou moje cesta k vnitřnímu klidu. Kolegyně mi tvrdila, že je to strašně super, tak to mám zkusit. Prý si jen sednu, vezmu si pastelky a budu si jen tak vybarvovat mandalu, jako nějaká boho holka na Bali.
Ale kdepak. Už při prvním pokusu o precizní vymalování prvního kolečka jsem zjistila, že to nebude tak jednoduché.
Proč by ne? Začala jsem horečnatě hledat ořezávátko a uvědomila si, že jsem ho nepoužívala od základní školy. Kde sakra může být? Jeden šuplík, druhý, třetí… skříň ve špajzu s krabicí, kde je vše možné? Nic. No tak co dál?
Jenže ten byl ostrý leda v okamžiku, kdy jsem ho koupila. Druhý nůž byl lepší, ale taky žádná sláva. Takže následovalo hledání brousku na nože. Naštěstí byl v kuchyni, ne někde mimo.
Jeden nůž po druhém jsem ostřila, když už, tak všechny přece! Poslední nůž jsem naostřila a řekla si, musím to přece vyzkoušet.
Šla jsem na balkon pro čerstvé rajče, nakrájela ho na krásné plátky a v duchu si říkala, jak jsem šikovná, nože ostré jako u profíka v kuchyni. Pak jsem si ale uvědomila, že mám vlastně hlad.
Namažu čerstvý chleba máslem, dám na něj to precizně nakrájené rajče, ještě teplé od sluníčka, osolím to.. a najednou sedím u stolu a spokojeně si mlaskám!
Po úklidu všech nožů a náčiní jsem se vrátila k omalovánkám s pocitem dobře vykonané práce. Až tehdy mi došlo, že jsem vlastně chtěla jenom naostřit pastelku. Ale už vlastně nemám chuť něco malovat, jsem naprosto klidná, protože jsem napapkaná!
Antistresové omalovánky? Spíš jak se z jednoduché činnosti stane celodenní projekt s vedlejšími úkoly. Příště si prostě koupím fix. No, spíš zadělám těsto a něco upeču, to bude jistější!
