Léto a davy jsou fuč, teď vládne podzim. Devět míst v Evropě na prodloužený víkend

Půlka září je za námi a s ní i letní nápor. Hory a jezera teď dostávají žluté a rezavé odstíny. Přes podzimní prázdniny a státní svátky vyjde pár prodloužených víkendů a hodí se je strávit v přírodě, dál od davů. Kam se v Evropě vydat?

Volných dní bude letos na podzim slušná řádka, prázdniny se potkají se svátky a rázem máte v kapse hned několik prodloužených víkendů. Zvládnete je protáhnout do delší cesty, nebo jen vypadnout na dva tři dny za hranice. Kolem poloviny podzimu bývá v přírodě nejhezčí čas, listí hraje barvami a po letních frontách u pokladen není ani památky. Vybrali jsme devět evropských míst, kam se teď vyplatí vyrazit autem.

Tyrkysová jezera a barevné lesy

Chorvatská Plitvice fungují jako národní park od roku 1949 a šest let po zapsání na seznam UNESCO v roce 1979 je zná celý svět. Šestnáct jezer navazuje jedno na druhé přes kaskády a vodopády, dohromady na necelých třech stovkách kilometrů čtverečních. Podzim jim sluší, protože bukové lesy nad vodou zrudnou a tyrkysová hladina díky tomu působí ještě sytěji. Návštěvníků navíc oproti létu citelně ubude.

Mlhy nad slovinskými horami

Julské Alpy chrání na slovinské straně Triglavský národní park, jeden z nejstarších na kontinentu. Uvnitř se schovává Bohinjské jezero, největší svého druhu v celém Slovinsku, čtyři kilometry dlouhé a místy pětačtyřicet metrů hluboké. Břehy lemují buky, smrky i modříny, dohromady pěkná směska podzimních tónů. Za brzkého rána se nad vodou často drží mlha a celé okolí ztichne.

Vesnice mezi horami a jezerem

Domky v Hallstattu se tisknou na úzký pruh země mezi jezerem a prudkým svahem. Okolní kraj Dachstein-Salzkammergut si UNESCO vzalo pod křídla v roce 1997. Sůl odsud vozili už ve druhém tisíciletí před naším letopočtem, o starší doly se svět nejspíš neopře. Jakmile se stráně nad vsí zbarví, sjedou se sem davy fotografů, takže tady o samotě nebudete.

Ostrov s kostelem uprostřed jezera

Bled zná skoro každý, kdo kdy listoval fotkami ze Slovinska. Na malém ostrůvku stojí kostel, nad hladinou se ze skály tyčí starý hrad a okolní lesy se v říjnu přebarví dozlatova. Kousek dál leží tišší Bohinj, kdežto u Bledu se lidé sjíždějí i mimo léto. I s trochou toho ruchu se sem ale vyplatí vyrazit.

Horský klenot bez davů

Durmitor v Černé Hoře turisté často míjejí, což mu jen prospívá. Zvedá se tu osmačtyřicet dvoutisícovek, nejvýš sahá Bobotov Kuk na 2 523 metrů, a mezi nimi se lesknou horská jezera, kterým se přezdívá horské oči, celkem jich je osmnáct. Sever parku rozťala řeka Tara a vyhloubila kaňon hluboký místy až 1 300 metrů. Barvy si tu užijete v takřka dokonalém klidu.

Vřesoviště pod skotskými štíty

Skotské Glen Coe hlídá mohutný Bidean nam Bian, nejvyšší kopec starého hrabství Argyll. Nad cestou se tyčí trojice vrcholů zvaná Tři sestry a dolinu pod nimi pokrývá vřes a přischlá zlatavá tráva. V říjnu se tudy člověk prochází jednou z nejhezčích krajin celého ostrova. Jen pozor, počasí se otočí, než se stačíte otočit vy, a vítr od moře pořádně přituhne.

Křišťálová hladina pod Zugspitze

Pod severní stěnou Zugspitze, nejvyššího německého vrcholu, se choulí bavorský Eibsee. Ve vodě čiré skoro až na dno trčí pár ostrůvků, jezero zabírá sto sedmasedmdesát hektarů a hladina sahá zhruba do 973 metrů. Obejít ho dokola dá asi sedm kilometrů a cesta nikoho neutrápí. Fotografové ho neváhají označit za nejhezčí jezero v Německu, hlavně když se do něj obtisknou barevné stráně.

Skalní města v ranní mlze

Saské Švýcarsko vyhlásili národním parkem v roce 1990 a devět desetin plochy dnes kryjí lesy. Vlajkovou lodí je skalní útvar Bastei, jehož vyhlídka visí bezmála dvě stě metrů nad Labem a spojuje ji pískovcový most. Kolem se vrší stolové hory, hluboké soutěsky a shluky skalních věží. Když se údolím rozleze ranní mlha, člověk má pocit, že zabloudil do filmu.

Údolí sedmdesáti dvou vodopádů

Do švýcarského Lauterbrunnenu se svět propadá mezi stěnami vysokými přes kilometr a přepadá přes ně dvaasedmdesát vodopádů. Ten největší, Staubbach, padá volným pádem 297 metrů a řadí se ke špičce v Evropě, nadchl svého času Goetha i Byrona. Za zády mu stojí trojice velikánů, Eiger, Mönch a Jungfrau. Zlaté louky pod skalami dělají z podzimní procházky parádu.

Než vás zaskočí první sníh

Většina těch míst se drží vysoko a hory na podzim leccos schovají v rukávu. Koncem října popráší první sníh hřebeny Durmitoru, Glencoe i alpská údolí, a kdo vyjede na letních gumách, bude se pak modlit, aby ho auto nenechalo ve štychu. Načasujte cestu spíš na přelom září a října a předem si zjistěte, kudy se dá projet a co je zavřené. Vrátíte se pak s hlavou plnou dojmů z krásné přírody, dobrého jídla, fajn lidí a s dobře užitým volnem.

Zdroje: Autorský text, informace o lokalitách z Wikipedie