Velikonoční veselí a obžerství zahájeno! Užijte si prodloužený víkend s rodinou
S jarem ve vzduchu se pomalu připravujeme na ten týdenní mix starobylých zvyků a probouzející se přírody, kterému říkáme Velikonoce! Mluvím o tom období, kdy se z nás na pár dní stanou experti na barvení vajíček, pletení proutí a taktizování, jak se vyhnout té ledové sprše od holek z oken.
Osobně mám k Velikonocům takový smíšený vztah. Na jednu stranu miluju tu jarní atmosféru, probouzející se přírodu a vůni mazance linoucí se z kuchyně. Na druhou stranu... ta pomlázka! Jako malá jsem z toho byla vždycky tak trochu na nervy. Představa, že mě kluci budou honit s pomlázkou, mi moc radosti nedělala. Ale co už, tradice je tradice, a navíc – ty malovaná vajíčka za to nakonec stála, ne?
Právě u těch vajíček se vždycky vyřádím. Barvení v cibulových slupkách je prostě klasika, ale ráda jsem experimentovala se sestrou i se zelím, nasbíranou trávou, kterou jsme dávaly do punčoch s vejci. Voskování, batikování, polepování vším možným, co nám přišlo pod ruku. Hlavně ať je každé vajíčko originál! A pak ta hrdost, když je můžu dát koledníkům.
Když už jsme u těch koledníků... pamatujete na ty časy, kdy jste s partou kamarádů obcházeli domy s řehtačkami? To bylo haló! A ta výslužba! Sladkosti, nějaká ta koruna, a když se zadařilo, tak i ten panák od strejdy. No, zlaté časy! Pak přišlo Velikonoční pondělí a s ním i ta akční část. Pamatuju si, jak jsme s holkama s křikem utíkaly po dvorku před rozjařenými kluky s pomlázkami v ruce. Bylo to takové zvláštní spojení strachu a smíchu. A ty barevné stuhy na pomlázkách zářily novotou.
Ten sladký pečený symbol jara, beránek, se vždycky tak krásně vyjímá na stole. Upéct ho tak, aby se nerozpadl a vypadal k světu, je pro mě občas malá výzva. Ale ta vůně, když se peče... to je prostě boží. Pak ten nejsladší chlebík pod sluncem, mazanec. Kynutá dobrota s mandlemi, bez které si ty jarní svátky snad ani nedovedu představit. Samozřejmě nesmím zapomenout na tu vydatnou nádivku plnou jarních bylinek, která k Velikonocům prostě patří.
Kočičky na jednu jarní neděli? Ty mě vždycky uklidňovaly. Ty hebké pupeny na vrbových proutcích jsou pro mě jedním z prvních opravdových symbolů jara. A ta tradice svěcení jim dodává takovou zvláštní atmosféru.
Vidíte, ty naše jarní svátky jsou taková zvláštní směsice. Trochu starobylých zvyků, hodně jara a hlavně spousta tradic, které se předávají z generace na generaci. I když se na některé z nich občas tvářím trochu kysele (ano, ta pomlázka!), nakonec si ty svátky vždycky užiju. Protože co by to bylo za jaro bez barevných vajíček, sladkého beránka, voňavé nádivky a toho radostného pobíhání po dvorku?
Veselé Velikonoce všem přeji!
