Nikdy nevyhazujte odřezky zeleniny ani masa. Tahle vychytávka změní váš přístup k vaření

Babička nikdy nic nevyhodila. Co vyrostlo na zahradě nebo běhalo po dvoře, to se zpracovalo celé. Dnes tomu tak ve většině domácností není. Změnit to lze a není to těžké, stačí mít doma pytlíčky, mrazák a skutečnou chuť neplýtvat.

Košťály z brokolice nebo květáku, slupky z kedluben, oškrábaná mrkev. Věci, které spousta z nás bez přemýšlení hodí do koše. Přitom přesně tohle vonělo z hrnce na sporáku u babičky. Ona o plýtvání nepřemýšlela, prostě ho neznala.

Zelenina šla celá do hrnce nebo do sklepa, maso se zpracovalo od vnitřností po kůži. Co by jiné hospodyňky teď vyhodily, u nás doma se proměnilo ve vývar. Tenhle přístup jsem si odnesla a dnes ho praktikuji ve vlastní kuchyni, jen některé věci si ulehčuji mrazákem a zavařováním. Kamarádky se nestačí divit, proč je to nenapadlo dřív.

Suroviny se vytěžily na maximum

Na zahradě, kde vyrostla větší část toho, co se doma jedlo, neexistovalo slovo odpad. Kedlubna se oloupala, slupky ale neskončily v koši. Květák se rozebral na růžičky, košťál zůstal a šel do hrnce také. Cibule, petržel, mrkev, celer. Vše, co přišlo ze záhonu, mělo svůj účel až do posledního kousku. Když to neposloužilo nám, upravilo se to pro zvířata a na kompost se opravdu dostalo minimum. Do popelnice se nic nedostalo.

Dnes zeleninu kupujeme v supermarketech či na farmářských trzích a bez výčitek vyhazujeme to, co by ještě klidně mohlo ochutit naše jídla nebo posloužit zvířatům. Košťály, slupky a odřezky mají přitom spoustu chuti i živin, jen jim stačí dát šanci.

Pytlíček v mrazáku jako pomocník

Celý systém stojí na jedné jednoduché věci. V mrazáku leží uzavíratelný pytlíček, a kdykoliv zbyde při vaření odřezek zeleniny, putuje tam. Košťál od květáku nebo brokolice, slupky z kedlubny, odřezky z celeru, kousek pórku. Pytlíček se zavře a vrátí zpátky do mrazáku.

Nic se neplánuje dopředu, neváží ani nepočítá. Pytlíček se jen postupně plní, a když je toho dost, přijde na řadu vývar. Je to stejně snadné jako hodit odřezek do koše, jen ho hodíte jinam. Zeleninu před zmrazením není třeba nijak tepelně upravovat, jde tam tak, jak je. Jen je vhodné ji omýt, ale to snad dělá většina lidí automaticky.

Odřezky tučného masa, ale klidně i kosti

Vedle pytlíčku se zeleninou leží v mrazáku druhý. Ten patří masu. Když vykostíte kuře, zbydou kosti, chrupavky a drobné kousky masa, které se z kusu těžko odřezávají. To vše patří dovnitř. Stejně tak tučnější odřezky z jiných mas, která při přípravě ořezáváte.

Tuk a kosti nejsou nepřátelé vývaru, naopak. Právě ony mu dávají jedinečnou chuť, plnost a tu správnou zlatavou barvu. Vývar uvařený jen ze zeleniny chutná jinak než ten, do kterého přišly kosti z kuřete. Ale tím neříkám, že si nemůžete udělat zeleninový vývar, jde to.

Zavařený vývar jako vitamínová bomba po ruce

Když jsou oba pytlíčky plné, přijde další krok. Vše se vysype do pomalého hrnce, zalije vodou a nechá táhnout klidně celý den. Nemusíte u toho stát, jen zapnete hrnec, který pracuje sám. Celý byt postupně voní tak, jako voněl dům u babičky, když jsem byla malá, a já se těšila, až nás zavolá k obědu.

Hotový vývar se slije, přecedí a plní do zavařovaček. Sklenice vývaru vydrží bez problémů několik měsíců. Kdykoli přijde chuť na polévku nebo základ pro omáčku, stačí sáhnout do police. Odpadnou vám starosti, kde rychle sehnat vývar, když je vám zle a potřebujete si udělat rychlou česnečku.

Sušení jako cesta k domácímu koření

Mrazák ale není jediná možnost. Cibulová, petrželová nebo mrkvová nať se dá usušit a rozmixovat na prášek. Výsledkem je domácí koření do polévek, které má chuť přesně tak silnou, jakou si určíte.

Sušení zvládnete v troubě na nízkou teplotu nebo jen na vzduchu, když je sucho. Usušená nať se uloží do skleničky, kde pak jen čeká na použití. Žádná éčka ani jiné přísady navíc. Jen čistá chuť zeleniny, kterou byste jinak vyhodili.

Plýtvání jídlem se dá napravit

Dva pytlíčky v mrazáku, trocha sušené natě ve skleničce a pomalý hrnec na víkend. To je celý recept, který vás naučí neplýtvat a také ušetřit při nákupech. Žádná velká ekologická revoluce ani složité plánování. Jen zvyk, který když se jednou zažije, tak pak funguje sám od sebe. Babička by to nepovažovala za nic zvláštního. V dnešní kuchyni je to ale malý krok, který stojí za to.